České Budějovice · a walk through the centre

Seal of Budějovice

Seven things people walk past for years and never see.

Ve zdi jednoho zdejšího kostela sedí kamenná žába. Až doleze na střechu, skončí svět.

Tak se to aspoň vypráví. Takových historek má tohle město spoustu: kámen, po kterém se nesmí šlapat po deváté večerní, mučidlo ve věži u řeky. Cestou je potkáte všechny a u každé se dozvíte, jak to bylo doopravdy.

A na konci ještě jednu věc, o které se nevypráví vůbec.

Než vyrazíte

Sedm zastavení, u každého jedna otázka. Odpověď je pokaždé na dohled, jen tam pro ni musíte dojít.

Nejsou to hádanky na chytrost. Jsou to věci, které tam prostě jsou.

Splést se nevadí, dostanete nápovědu a zkusíte to znovu. U dvou zastavení dokonce doufáme, že se spletete, protože ta nápověda vás pošle na místo, kam byste jinak nedošli.

Na celý den to není. Je to procházka centrem, a jestli se uprostřed zdržíte u oběda a piva, hra počká.

K DOPLNĚNÍ: délka trasy a odhad času. Zatím nenaměřeno.

Po sedmém zastavení dostanete číslo. Je to kód k zámku krabičky na chodbě domu. V ní je heslo a tím se odemkne poslední text. Ten si nikde nepřečtete a je to důvod, proč tahle trasa vznikla.

Platit u sedmi zastavení nemusíte, všech sedm odpovědí je vidět z ulice. Jedině bonus na Černou věž má vstupné kolem 80 korun, děti 40: za ten výhled drobný peníz a určitě to za to stojí. Věž má otevřeno od dubna do října, od 10 do 18 hodin, v červenci a srpnu denně, jinak mimo pondělí, a nahoru se jde naposled v 17.45. Druhý bonus u branky ke Solnici je zdarma, jen branka nemusí být vždycky otevřená. Vyrazte radši dopoledne.

Stačí telefon. Postup se ukládá, takže se dá kdykoli přestat a pokračovat tam, kde jste skončili.

Začíná se před radnicí na náměstí Přemysla Otakara II. Postavte se tak, abyste na ni viděli celou.

Jak se to hraje

Sedm zastavení, u každého jedna otázka. Odpověď je pokaždé na dohled, jen tam pro ni musíte dojít. Nejsou to hádanky na chytrost. Jsou to věci, které tam prostě jsou.
U zastavení nejdřív uvidíte místo. Klepněte na Otevřít v mapě a dojděte tam. Bez toho to nemá smysl: odpověď je až na místě.
Až budete na místě, klepněte na Jsem na místě. Přečtěte si pár vět, pak jděte k otázce a rozhlédněte se kolem.
Vyberte jednu ze čtyř možností. Splést se nevadí: dostanete nápovědu a můžete zkusit znovu. Nic tím neztrácíte. U dvou zastavení dokonce doufáme, že se spletete, protože nápověda vás pošle tam, kam byste jinak nedošli.
Po správné odpovědi se pečeť rozlomí a ukáže se text o tom místě. Někdy pod ním ještě najdete delší čtení nebo bonusovou otázku: něco navíc, co stojí za to. Jenže ta místa nemusí být vždycky otevřená, proto na ně hlavní trasa nečeká. Když je teď zavřeno, klidně jděte dál. O hlavní pečeť nepřijdete.
Pak přijde další zastavení. Zase mapa, zase cesta, zase otázka. A tak sedmkrát. Postup se ukládá do telefonu, takže můžete kdykoli přestat a pokračovat později.
Po sedmém zastavení dostanete číslo. Je to kód k zámku krabičky na chodbě domu. V ní je heslo a tím tady odemknete poslední text. Nespěchejte, klidně až večer.
Platit u sedmi zastavení nemusíte: všech sedm odpovědí je vidět z ulice. Jedině když se vydáte nahoru na Černou věž, čeká vás vstupné kolem 80 korun. Za ten výhled je to drobný peníz a určitě to za to stojí.
Začíná se před radnicí na náměstí Přemysla Otakara II.

III

VII

ILockedRadnice

K náměstí Přemysla Otakara II., průčelí radnice. Tady trasa začíná. open in map

Stojíte na náměstí, které je skoro dokonalý čtverec o straně sto třiceti tří metrů, lemovaný osmačtyřiceti domy a podloubím ze čtrnáctého století. Když začne pršet, dá se kolem dokola obejít suchou nohou. Radnice před vámi je jeho nejzdobnější kus. Má vlastní věž a nahoru vede dvě stě dvacet pět schodů, přesně tolik jako na Černou věž, kterou dnes taky uvidíte.

Na tuhle se ale běžně nechodí, dovnitř se dostanete jen při komentované prohlídce. A je na ní víc, než se za chůze pozná. Postůjte u ní chvíli. Podívejte se nahoru i po průčelí. Až se pořádně rozhlédnete, jděte k otázce.

Kromě soch nahoře na atice jsou na radnici ještě dvě malované postavy. Chodí se kolem nich denně a nikdo je nevidí. Kde je najdete?

Dívejte se výš, než čekáte. Jsou až nahoře, v prostředním štítu, ve výklencích, které vypadají jako zazděná okna.

IILockedSamsonova kašna

Uprostřed náměstí Přemysla Otakara II. open in map

Ta kašna uprostřed náměstí je větší, než se z dálky zdá. Spodní mísa má v průměru sedmnáct metrů, tu horní nesou čtyři kamenní Atlanti a úplně nahoře zápasí Samson se lvem, z jehož tlamy teče voda. Patří mezi největší barokní kašny ve střední Evropě a stavěla se v letech 1721 až 1726.

Ve své době to byl technický kousek. Pod kašnou je šachta s tunelem, kterým vede potrubí, a voda se sem kdysi čerpala až z Vltavy, přes vodárenskou věž na protějším břehu. Dneska tu obíhá v uzavřeném okruhu.

A ten Samson nahoře není ozdoba. Silák krotící lva měl vyjádřit sílu města v době, kdy se zvedalo z popela a z války. Je to vzkaz vytesaný do kamene: prošli jsme něčím, co nás mělo smazat, a stojíme tu dál. Obejděte si ji celou. Podívejte se nahoru i kolem. Až se pořádně rozhlédnete, jděte k otázce.

Kousek od kašny, směrem k hotelu Zvon, je v dlažbě jeden kámen, který tam nepatří: oblý, světlejší než ostatní, v průměru asi třicet centimetrů. Co je do něj vytesáno?

Je to asi čtyři metry od kašny, směrem ke Zvonu. Dívejte se pod nohy, je oblý a světlejší než dlažba kolem.

IIILockedČerná věž

Vedle katedrály sv. Mikuláše. open in map

Tahle věž je dominanta celého starého města. Měří přes dvaasedmdesát metrů a vyhlídkový ochoz je ve čtyřiceti šesti. Nahoře visí zvony a město je nechalo odlít mimo jiné proto, aby ho chránily před bleskem, povodní a válkou. Zvon tenkrát nebyl jen nástroj na čas, byl to kus pojistky. Jmenuje se Černá, jenže černá není, a to jméno je mnohem mladší než ona sama.

Postůjte u ní chvíli. Podívejte se nahoru, na ochoz, na kámen. Až se pořádně rozhlédnete, jděte k otázce.

Obejděte věž k bočním dveřím, ne k těm hlavním, kterými se chodí nahoru. Který letopočet je u nich?

Nedívejte se na dveře, ale na kamenný portál kolem nich. Letopočet je vytesaný do kamene nad nimi.

IVLockedWortnerův dům

U Černé věže, dům s cimbuřím a věžičkami. Nedá se přehlédnout. open in map

Ten dům s cimbuřím a okrouhlými věžičkami vypadá mezi obyčejnými fasádami jako malá pevnost. Patro je vysunuté nad ulici a nese ho řada kamenných krakorců. A teď se podívejte na čísla popisná. Jsou dvě. Protože to nikdy nebyl jeden dům, vznikl v 16. století spojením dvou menších domků a dvě čísla si nese dodnes.

To cimbuří ale není ozdoba. V době šindelových a doškových střech bránila zeď vyčnívající nad střechu tomu, aby na dům přeskočily jiskry ze sousedova ohně. A fungovalo to: v roce 1641 Budějovice vyhořely, lehlo popelem 226 domů, víc než polovina města, a tenhle zůstal stát. Všimněte si postranního okénka ve zdi do ulice. Tím obyvatelé sledovali, jestli se neblíží nebezpečí.

Říká se mu taky Žižkův dům. Dochovala se smlouva z 3. dubna 1378, podle které si tu Jan Žižka půjčil peníze od dvou Židovek. Že se ten úpis dochoval, nejspíš znamená, že dluh nikdy nesplatil, protože splacené listiny se rušily. Postůjte u něj chvíli. Až se pořádně rozhlédnete, jděte k otázce.

V téhle ulici stojí dům ojedinělý v rámci celé republiky, protože místo fasády má skleněnou stěnu. Právě jste kolem něj prošli. Jaké jméno je na něm napsané?

Ne. Vraťte se kousek zpátky, směrem k Černé věži, a podívejte se na protější stranu ulice. Hledáte jediný dům, který má místo omítky sklo, jméno je napsané nad přízemím. Šli jste kolem něj a neviděli ho.

Cestou · Krajinská

Zátkův dům a Masné krámy

Od Hájíčkova domu se dejte uličkou dolů. Naproti vám stojí Zátkův dům. Narodil se v něm a zemřel August Zátka, právník a vůdce českého hnutí v době, kdy Budějovicím vládli Němci. V roce 1914 vyjednal s německým starostou dohodu o smíření obou národů ve městě. Schválili ji v květnu 1914. Za tři měsíce začala válka a bylo to k ničemu.

Po roce 1918 se mu to smiřování vyčítalo tak, že odešel z veřejného života. Bustu na domě mu odhalili až v roce 1927.

Chvíle na oddech. Před Zátkovým domem doleva a jste u Masných krámů. Ta pivnice je postavená jako kostel, trojlodní bazilika, vysoká střední loď byla hala pro zákazníky, dvě nižší boční lodě byly řeznické kotce. Z ulice je to vidět na siluetě střech.

A stojí tady proto, že Karlu IV. smrděly Budějovice: 19. února 1364 nařídil odstranit masné krámy z náměstí kvůli zápachu a přesunout je sem. Budova je z roku 1554, ale to místo slouží k prodeji masa přes šest set padesát let. Sedněte si. Zasloužíte si to.

VLockedKamenná žába a Solnice

Piaristické náměstí. Kostel Obětování Panny Marie a hned vedle Solnice. open in map

Tenhle kostel stojí skoro stejně dlouho jako město samo. Z hlavní lodi vybíhá do strany loď příčná a vysoko v její zdi jsou zasazení dva kamenní tvorové, žába a drak. Čas je ohladil tak, že se už nepozná, co jsou zač. Jedni říkají, že až žába doleze na střechu, skončí svět. Je tu ale i jiný příběh.

A nikdy je neuvidíte oba naráz. Sedí na opačných stranách. Obejděte tu příčnou loď a najděte je oba. Pak se podívejte vedle na Solnici. Až se pořádně rozhlédnete, jděte k otázce.

Na Solnici jsou vytesané kamenné obličeje a platí u nich stejná logika jako u mince: rub a líc. Kolik jich je celkem?

Tři vidíte odsud, a to je odpověď, kterou dá skoro každý. Obejděte budovu ke slepému rameni Malše, k nápadnému stromu nad vodou, a odtud se podívejte nahoru na západní štít.

Cestou · Zátkovo nábřeží

Železná panna

Cestou k soutoku minete hranatou věž u vody. Dnes se jmenuje Železná panna, ale původně to byl Špilhajbl, po purkmistru Georgu Spilhayblovi, který vlastnil sousední dům. Přejmenovali ji kolem přelomu století, protože „Železná panna“ znělo přitažlivěji. Historik Karel Pletzer říká, že není žádný doklad, že tu ta mučicí panna kdy byla.

Dneska v ní sídlí muzeum Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého, který tohle město roku 1265 založil. Věž má jméno po mučidle, které tu nikdy nebylo, a uvnitř je muzeum právě toho „železného“ krále.

A všimněte si, že má dvě střechy nad sebou. Horní patro je odsazené a má vlastní stříšku. Do věže kdysi uhodil blesk, střecha shořela a při obnově po roce 1612 dostala tenhle tvar. Ten divný klobouk na klobouku je jizva po blesku.

Podle pověsti tu jeden člověk stál. Číst dál.

Byla husitská doba a Budějovice byly katolické město obklopené zemí, která katolická nebyla. K nedalekému klášteru Zlatá Koruna se blížili husité a vedení oddílu, který mu měl přijít na pomoc, dostal muž jménem Prokop z Dubného. Vyjel, jak se od něj čekalo, a muži za ním jeli v přesvědčení, že jedou bránit klášter. Prokop měl ale jiný plán. Nechtěl pomoct klášteru, chtěl pomoct Žižkovi.

Kdy to jeho vlastní lidé pochopili, se nevypráví. Vypráví se jen, co udělali. Svázali ho, otočili koně a odvezli ho do Budějovic, tedy do jediného města v širokém okolí, které s husity nemělo ani stín slitování. Soud byl krátký.

Odvedli ho k téhle věži a vsadili do výklenku ve zdi. Ten výklenek byl na míru člověku, který v něm stojí. Nešlo se v něm otočit, nešlo si sednout, nešlo v něm dělat nic než stát a čekat. Pak kat vzal za páku a ze zdi se vysunuly obruče s ostrými noži.

To slovo je v každé verzi té pověsti stejné. Neříká se, že ho zabily, roztrhaly nebo probodly. Říká se, že ho objaly. Právě z toho objetí má ten nástroj své jméno.

VILockedMolo v Háječku

Park Háječek, přímo na soutoku Vltavy a Malše. Kousek od hvězdárny. open in map

Jste v parku Háječku, na soutoku Vltavy a Malše. Do března 2026 to bylo prostě hezké místo v parku, kde se voda dala vidět jen z břehu. Teď se dá dojít až do špičky mola a stát přímo nad hladinou. Ty dvě řeky se potkávají pod vámi a nemusíte je umět rozeznat podle jména. Který tok je širší, poznáte na první pohled, a je v tom logika: jeden je přítok, druhý hlavní tok.

Zábradlí vypadá jako obyčejné zábradlí. Ale má široké madlo a na něm je něco, co uvidíte, jen když se podíváte dolů. Je tam dvacet čtyři souhvězdí, u každého jméno česky i latinsky. Projděte celý oblouk madla. Až si souhvězdí projdete, jděte k otázce.

Jedno ze souhvězdí se jmenuje stejně jako věž, kolem které jste před chvílí prošli. Jak zní jeho latinské jméno?

Hledáte celé jméno té věže, ale na madle je jen jeho druhá půlka. V horoskopu je to jedno ze znamení. Projděte celý oblouk madla a čtěte česká jména, je mezi těmi dvaceti čtyřmi.

VIILockedMuzeum koněspřežky

Mánesova ulice. Deska je venku na zdi, dovnitř nemusíte. open in map

Poslední zastavení patří dráze z Budějovic do Lince. Vozy po ní táhli koně. Byla to novinka, kterou skoro nikdo nechtěl. Důvodů bylo víc.

Sedlákům měla dráha přeseknout nejlepší pole. Venkované kolem trasy často nechápali, co se to na polích vůbec staví. Železo položené do země nepatřilo k ničemu, co znali. Někteří v tom viděli dílo ďáblovo. Jiní koleje vytrhli a odnesli ke kováři. Z toho kovu se dalo ukovat něco, co se jim hodilo víc.

Nejvíc ale dráha vadila formanům. To byli vozkové, kteří po silnici vozili náklad z Lince do Budějovic a z toho žili. Po kolejích utáhne kůň mnohem víc než po blátivé cestě a dráha jezdila celý rok. Formanům brala práci i peníze.

Na jaře 1826 přišel stavitel se zeměměřiči k Rožnovu. Sedláci na ně vyrazili s holemi a sekerami. Že to neskončilo mrtvým stavitelem, mohl děkovat náhodě. Ze cvičiště se zrovna vraceli vojáci. Všimli si rvačky, odřízli ho od rozlícených lidí a zachránili mu život.

U muzea je na zdi bronzová deska. Přečtěte si ji celou a pak jděte k otázce.

Na desce je jméno muže, který tu dráhu postavil, a také to, kde se narodil a kde zemřel. Kde zemřel?

Přečtěte si desku celou, až do posledního řádku pod jménem. To místo je dál, než byste čekali.

1265

Otevře krabičku na chodbě. Uvnitř je heslo.

Heslo nesedí. Je na kartičce z krabičky.