Černá věž

Černá věž je dvaasedmdesát metrů vysoká renesanční zvonice vedle katedrály, symbol Budějovic a jejich nejlepší vyhlídka: z ochozu ve čtyřiceti šesti metrech je vidět čtverec náměstí shora. Město ji přitom postavilo hlavně proto, aby se ukázalo — a do poloviny 20. století v ní pořád někdo bydlel.

Jan Vančura, který věž provozuje přes třicet let, to říká takhle: „Město možná tak velkou věž nepotřebovalo, ale chtělo dokázat Českému království, že České Budějovice jsou prestižním městem." Stála přibližně tolik, za kolik se tehdy dalo koupit patnáct nejlepších domů na náměstí. A až do roku 1950 v ní v místnostech nahoře u ochozu bydlel věžný, který hlídal město před požáry.

Nahoru se stoupá po úzkém schodišti kolem zvonů, mezi nimi i Bummerinu, který váží tři a půl tuny. Z ochozu je za dobré viditelnosti vidět Kleť, Hluboká i Temelín. Otevřeno je od dubna do října.

Odkud jméno doopravdy je (a odkud není)

Traduje se, že jméno věže souvisí s velkým požárem Českých Budějovic v roce 1641 (podrobný příběh viz sekce Velký požár Českých Budějovic výše). Realita je ale míň dramatická a o to zajímavější: označení „Černá věž" se začalo objevovat až kolem roku 1890, kdy v 19. století opadaly poslední zbytky malované omítky a kámen zčernal — nejspíš kvůli znečištění ovzduší z rozvíjejícího se průmyslu a spalování uhlí. Přes 200 let po požáru si tedy věž jméno nevysloužila od plamenů, ale od kouře z komínů.

Věžný a ohlídka požárů

Ve věži bydlel věžný, jehož úkolem bylo bedlivě sledovat město a okolí. Dokud neměla věž telefonické spojení s hasičskou stanicí, musel podezřelý oheň či kouř ohlašovat údery do zvonu, ve dne vyvěšením červeného praporu a v noci červené lucerny. Za staletí služby věžní spatřili a nahlásili desítky požárů ve městě i okolí.

Zvony

Ve věži visí sedm zvonů — pět v patrech věže a dva v dolní lucerně — a k tomu dva hodinové zvony, kterým se říká cimbály. Největší, Bummerin (3,5 tuny, průměr 182 cm), pochází z roku 1723, odlil ho Sylvius Kreuz a měl město chránit před bleskem, povodní a válkou — jméno dostal podle svého hlubokého, dunivého tónu (přezdívá se mu i Pumerin). Jeho předchůdce má ale příběh, který stojí za vyprávění: zvon z roku 1507 od budějovického zvonaře Mikuláše původně patřil městu Rudolfov. Při sporu rudolfovských horníků s Budějovicemi ho rozzuření horníci zakopali do země, kde ležel roky — než ho na „Sviní louce" u Lišova vyhrabalo prase. Pasáček vepřů ho nechal vykopat a daroval svému městu, jenže pro lišovskou věž byl příliš těžký, a tak ho radní nakonec prodali zpátky do Budějovic. Nejmladší zvon, Budvar (1,1 tuny), je z roku 1995 — jméno má přesně takové, jaké byste čekali od budějovického zvonu. V patrech visí ještě Marta, Oktáva a Maria, v dolní lucerně Stříbrný zvon z roku 1630 a Umíráček.

Fakta o stavbě

Postavena 1549–1577 jako zvonice, strážní a hlásná věž vedle kostela (dnešní katedrály) sv. Mikuláše. Spodní patra mají gotické prvky, celek je ale renesanční. Výška 72,29 m, vyhlídková ochozová plošina ve 46 m, nahoru vede 225 schodů — stejný počet jako na radniční věž na náměstí.

Na místě

Zdroje