Blog / příběhy míst

Příběhy míst v okolí i budějovické pověsti — pár minut čtení a projdete kolem stejných věcí jinak.

Co vás zajímá a co si chcete přečíst?

Příběhy míst

Místo
Náměstí Přemysla Otakara II.
Náměstí tvoří skoro dokonalý čtverec 133×133 metrů, lemovaný podloubím ze 14. století. Podle pověsti tu stával popravčí špalek — a kdo prý v určitou hodinu překročí Bludný kámen uprostřed náměstí, ztratí se.
Místo
Černá věž
Zvonice a hláska z let 1549–1577, vysoká přes 72 metrů — na vyhlídku ve 46 metrech vede 225 schodů. Jméno dostala až kolem roku 1890, kdy kámen zčernal spíš průmyslovým znečištěním než požárem, jak se traduje.
Místo
Katedrála sv. Mikuláše
Farní kostel z roku 1265, po ničivém požáru 1641 přestavěný italskými staviteli do barokní podoby. Ostatky patrona města, svatého Auraciána, sem dorazily z římských katakomb roku 1644 — moderní antropologický rozbor ale ukázal, že nejspíš patřily ženě.
Místo
Solnice
Budova z roku 1531 nese jméno podle skladu soli, i když sůl tu ležela jen asi dvacet let z pěti set — většinu historie sloužila jako sýpka a zbrojnice. Pivo sem teče potrubím 70 metrů pod náměstím přímo z pivovaru, žádné sudy.
Místo
Stromovka
Největší budějovický park (68 hektarů) vznikl v 50. letech brigádnicky — mládež tu podle dobového tisku zasadila deset tisíc stromů. Jezero Bagr ale v žádném plánu nebylo: jsou to zatopené jámy po poválečné těžbě štěrkopísku, které se samy naplnily spodní vodou.
Místo
Železná panna
Hradební věž ze 14. století se až do konce 19. století jmenovala Špilhajbl — po měšťanovi, kterému patřil sousední dům. Na Železnou pannu ji přejmenovali proto, že to znělo lákavěji; že tu kdy nějaké takové mučidlo doopravdy bylo, nedokládá jediná listina.
Místo
Jihočeské muzeum
Muzeum vzniklo v roce 1877 z darů obyčejných obyvatel města a dnes má ve sbírkách přes 800 tisíc předmětů — vidět je z nich zlomek. Ve vitríně s vltavíny leží zelené sklo, které do jižních Čech přiletělo z Bavorska: roztavená hornina vymrštěná do stratosféry při dopadu meteoritu před necelými patnácti miliony let.
Místo
Plachého ulice (Plachanda) — a Plachý Café
Nejužší budějovická ulička, kterou se kdysi na náměstí hnala prasata, protože hlavními vstupy to bylo nedůstojné. Odtud se jí říkalo Svinská. Dneska je v ní neapolská pizza, dánsky vedená pekárna, španělská a venezuelská kuchyně a kavárna, kterou vede pravnuk hostinského, co v tom samém domě dělal gastro před sto dvaceti lety.
Místo
Muzeum koněspřežky
Z Budějovic do Lince vedla první veřejná železnice na evropském kontinentě — a stavěla se proti vůli skoro všech. Sedláci na stavitele vyrazili se sekerami, formani mu vozili náklad pod cenou, aby ho zruinovali, a hotové koleje mizely u vesnických kovářů.
Místo
Masné krámy
Nejznámější budějovická restaurace sídlí v domě, který se město sto let snažilo koupit, aby ho mohlo zbourat. Nepodařilo se to, protože budova nepatřila jednomu majiteli, ale osmadvaceti — a stačilo, aby jeden odmítl prodat. Dnes má zase osmadvacet majitelů.
Místo
Pivovar Samson
Nejstarší budějovický pivovar. Vaří se v něm od roku 1795, tedy o sto let dřív než v Budvaru — a přesto nesměl přes sto let používat vlastní historické jméno. To si mezitím zapsal ten mladší.
Místo
Budějovický Budvar
Nejdelší značkový spor na světě běží přes sto let a vede se o jedno slovo: Budweiser. Zvláštní na tom je, že americká ochranná známka z roku 1876 je o devatenáct let starší než pivovar, který ji tady hájí.
Místo
Jihočeské divadlo a otáčivé hlediště
Otáčivé hlediště v krumlovské zámecké zahradě bylo první na světě. Prvních šedesát diváků na něm v roce 1958 otáčelo ručně čtyřicet lidí — a od roku 1990 se vede spor, jestli tam vůbec smí stát.
Místo
Vodárenská věž
Vodárenská věž na břehu Vltavy v Mánesově ulici vypadá jako zbytek hradu, ale je to stroj na vodu — od roku 1724 hnala do města vodu pro Samsonovu kašnu. Pít se z ní ale nedalo. Na pitnou vodu mělo město od roku 1882 druhé, úplně oddělené potrubí, které končilo v pouličních pítkách na ulici. Do bytů se zavádělo teprve od padesátých let, takže ještě prababičky dnešních Budějovičáků chodily pro vodu na pití ven.
Místo
Eliášova dědičná štola (Úsilné)
Eliášova dědičná štola v Úsilném je tříkilometrová chodba pod obcí, kterou začali kopat 20. července 1574, aby odvodnila zatopené stříbrné doly u Rudolfova. Nezachránila je — dodělávala se ve chvíli, kdy těžba stejně upadala. Zato po ní o tři a půl století později tekla do Českých Budějovic pitná voda. Prvních 350 metrů se dá projít s průvodcem, po telefonické domluvě.
Místo
Letní plovárna
Funkcionalistický areál z roku 1933 na Sokolském ostrově, kterému se říkalo malý budějovický Barrandov. Padesátimetrový bazén tu měl být největší v celém tehdejším Československu — a chodilo se do něj už rok předtím, než se to stihlo dostavět.
Místo
Alšova jihočeská galerie — Wortnerův dům
Wortnerův dům v ulici U Černé věže vypadá s cimbuřím a věžičkami spíš jako malá pevnost než jako měšťanský dům. Vznikl v polovině 16. století spojením dvou domků, které do roku 1506 patřily budějovické židovské obci — té obci, kterou město v zimě 1505 vyhladilo. Dnes je v něm výstavní síň Alšovy jihočeské galerie a uvnitř zůstaly renesanční trámové stropy napuštěné býčí krví.
Místo
Rudolfov — hornické město, které Budějovice zabily a pak zdědily
Rudolfov je dnes klidné městečko deset minut od Budějovic. V šestnáctém století to bylo jedno z největších měst jižních Čech: přes dvě stě padesát domů, královský horní úřad, vlastní jméno od císaře a stříbro, které se vozilo do budějovické mincovny. Trvalo padesát let, než z něj zbyly trosky — a byly to právě Budějovice, kdo si o to řekl. Dnes tudy vede naučná stezka a v domě královského horního úředníka sídlí muzeum.
Místo
Koh-i-noor Hardtmuth
Tužky se v Českých Budějovicích vyrábějí od roku 1848 a dodnes tu vzniká největší objem výroby celé firmy. Budějovická je i žlutá tužka Koh-i-noor — Franz Hardtmuth ji vymyslel a pojmenoval po diamantu z anglických korunovačních klenotů ve chvíli, kdy už tady čtyřicet let žil a vedl továrnu. A s ní vzniklo i značení tvrdosti, ze kterého se stala světová norma: písmena, která od té doby najdete na každé tužce na světě. O tom, co znamenají, se přitom dodnes vede spor.
Místo
Dominikánský klášter a Piaristické náměstí
Sto metrů od hlavního náměstí stojí nejstarší budova Českých Budějovic — dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, jehož stavba začala roku 1265 zároveň se založením města. Je to pravděpodobně vůbec první městská stavba, která tu vyrostla. Uvnitř jsou středověké nástěnné malby včetně postavy svatého Kryštofa vysoké přes deset metrů, a náměstí před ním stojí na místě bývalého hřbitova. Jmenuje se ale po piaristech, kteří sem přišli o pět set let později.
Místo
Biskupská rezidence — po cestě k hradbám
Když půjdete od náměstí k hradbám, minete velkou střízlivou budovu s věží. Vypadá jako úřad a taky jím je — jenže ji nestavěl ten, kdo v ní sídlí, a nezaplatil ji ani jeden z nich. Zaplatilo ji město, postavili ji mniši a nastěhoval se do ní biskup, protože tak rozhodl císař. A to nejzajímavější na ní je to, co na ní chybí.
Místo
Hvězdárna a planetárium České Budějovice
Hvězdárna a planetárium v Českých Budějovicích stojí v parku Háječek u řeky a vznikla z veřejné sbírky, kterou ve 20. letech uspořádala parta amatérských astronomů — žádný mecenáš, jen členské příspěvky a dary. Otevřela se 14. listopadu 1937 jako druhá veřejná hvězdárna v Čechách po Ondřejovu a až do poloviny 50. let ji vedli čistě dobrovolníci. Dnes uvnitř stojí projekční přístroj Zeiss z roku 1961, který je po víc než šedesáti letech pořád funkční, a instituce má druhé, hůř dostupné pracoviště vysoko na Kleti, kde manželský pár astronomů objevil přes tisíc planetek.
Místo
Observatoř Kleť — KLENOT a lovci planetek
Observatoř Kleť leží pod vrcholem Blanského lesa a je nejvýš položená hvězdárna v Česku — a protože stojí nad inverzí, má i nejvíc jasných nocí v republice. Vedou ji manželé Jana Tichá a Miloš Tichý, kteří tu se svým týmem objevili přes tisíc planetek a v roce 2022 se podíleli na jednom z pěti případů v historii lidstva, kdy se povedlo předpovědět dopad asteroidu na Zemi ještě předtím, než k němu došlo. Jana Tichá navíc od roku 2003 předsedá mezinárodní komisi, která schvaluje jména všem planetkám a kometám ve sluneční soustavě — nejen těm kleťským.
Místo
Lannova stopa — třída, pomník a loděnice
Ulice, po které dojdete z nádraží do centra, se jmenuje po muži, který se narodil v loděnici a začínal jako veslař v otcově podniku. Postavil z ní provoz, který jeden rok vypravil tři sta padesát lodí — a když přišla železnice, nebránil se jí. Zapojil ji do svého systému a nechal si po ní vozit náklad k řece.
Místo
Hajíčkův obchodní dům
Naproti Wortnerovu domu stojí stavba z roku 1910, jejíž skoro celé průčelí tvoří velké tabule zrcadlového skla v subtilních železných rámech. Byl to první moderně řešený obchodní dům ve městě a patrně v celých jižních Čechách. Skoro nikdo ho nevidí — zrcadlí se v něm protější domy a v úzké ulici se člověk dívá dopředu.
Místo
Molo v Háječku
Dřevěná plošina na pilotách zaražených do dna, přesně na soutoku Vltavy a Malše — v místě, kde město roku 1265 vzniklo. Zábradlí vypadá obyčejně, ale do jeho madla je vyfrézovaných čtyřiadvacet souhvězdí. V noci svítí, ale jen dolů a dovnitř, aby nerušilo hvězdárnu pár kroků odsud.
Místo
U Zelené ratolesti — kam koněspřežka dojela pro Lannu
Zájezdní hostinec z roku 1821 se stájemi, sklady, dílnami a byty pro kočí. Roku 1838 sem Vojtěch Lanna nechal přivést manipulační kolej koněspřežky — aby se náklad dal přeložit rovnou na lodě nebo na formanské vozy. Je to jediné místo ve městě, kde se na jednom dvoře potkala železnice, povozy a řeka. A dodnes stojí.
Místo
Zátkův dům — busta na Krajinské
Na domě v Krajinské je busta muže, který se osm let snažil domluvit mír mezi Čechy a Němci v jednom městě. Dohodu schválili v květnu 1914. Za tři měsíce začala válka a byla k ničemu. Bustu vytvořil Bohumil Kafka — týž sochař, který udělal Žižku na Vítkově.
Místo
Holašovice
Holašovice jsou jihočeská vesnice šestnáct kilometrů od Budějovic, která je od roku 1998 na seznamu světového dědictví UNESCO — a není to skanzen, ale živá ves, kde se v těch statcích normálně bydlí. Kolem obdélníkové návsi s rybníčkem, kaplí a kovárnou stojí dvaadvacet stavení ve stylu selského baroka, tedy zdobných bílých fasád, které si na konci 19. století stavěli bohatnoucí sedláci. Zajímavější než ty fasády je ale to, že obyvatelstvo téhle vesnice se během pěti století dvakrát vyměnilo skoro do posledního člověka — a domy to přežily.
Místo
Kleť — rozhledna Josefova věž a lanovka
Na vrcholu Kleti, nejvyšší hory Blanského lesa, stojí od roku 1825 nejstarší kamenná rozhledna v Čechách — a nepostavilo ji město ani turistický klub, ale kníže Josef ze Schwarzenbergu pro soukromou potřebu své rodiny. Jmenovala se Josefova věž. A je na ní jedna věc, kterou si skoro nikdo nevšimne: schwarzenberský rodový erb obsahuje stříbrnou věž s cimbuřím stojící na kopci — a rozhledna vypadá skoro stejně. Kníže si tedy patrně nechal do krajiny postavit vlastní erb v životní velikosti.
Místo
Vrbenské rybníky
Vrbenské rybníky jsou přírodní rezervace na severozápadním okraji Českých Budějovic, kam dojedete městskou dopravou — a bylo v ní zaznamenáno 193 druhů ptáků, z nichž víc než osmdesát tady hnízdí. Po hrázích vede čtyřkilometrová naučná stezka s deseti zastaveními. Ptáci tu podle pozorovatelů nejsou tak plaší jako jinde, takže se dají sledovat z menší dálky než obvykle.
Místo
Doudleby
Doudleby jsou nenápadná obec na Malši dvanáct kilometrů od Českých Budějovic — a byly správním centrem jižních Čech v době, kdy Budějovice ještě neexistovaly. Stálo tu slovanské hradiště, které patřilo přímo přemyslovským knížatům a řídilo celý kraj až do konce 12. století. Dnes na jeho místě stojí kostel svatého Vincence a valy jsou v terénu pořád vidět.
Místo
Besednické vltavíny
Besednice u Trhových Svinů jsou nejlepší vltavínová lokalita v Česku a zdejší kameny jsou mezi sběrateli nejcennější na světě, protože mají mimořádně hluboké skulptované povrchy — říká se jim ježci. Je to ale přírodní památka, kde je jakýkoli zásah do půdy zakázaný, a policie tu každý rok najde nové stopy po nelegálním kopání. Kdo si chce vltavín vykopat sám a legálně si ho nechat, může — ale jedině na komerční těžebně u Besednice, kterou provozuje krumlovské Muzeum vltavínů.
Místo
Trocnov — Památník Jana Žižky
Trocnov u Borovan je místo, kde se podle tradice narodil Jan Žižka z Trocnova — husitský vojevůdce, kterého nikdo nikdy neporazil. Stojí tu žulový pomník, dva archeologicky odkryté dvorce, naučná stezka a od 25. dubna 2026 úplně nové návštěvnické centrum s muzejní expozicí, do kterého je vstup zdarma. Zajímavé je, co všechno o Žižkovi nevíme: neznáme rok jeho narození, a historici se dodnes neshodli, jestli člověk zapsaný v nejstarší listině s jeho jménem byl on, nebo jeho otec.
Událost
Kočičí aféra 1924
Tohle se opravdu stalo. Není to pověst a nemá se tak vyprávět. Je zapsaná sem, protože se objevila při hledání pověstí a byla by škoda ji ztratit — ale v průvodci patří jinam.

Budějovické pověsti

Otevřít všechny pověsti

Během pobytu

Hledáte tipy na dnešek?

Výlety, dny podle nálady, jídlo i zážitky jsou v rozcestníku tipů — odděleně od čtení.

Otevřít tipy a zážitky

Prohlédnout apartmány