Molo v Háječku

Molo v Háječku je dřevěná vyhlídková plošina přesně nad soutokem Vltavy a Malše, tedy v místě, kde roku 1265 vzniklo město, pár minut pěšky od centra. Zábradlí vypadá obyčejně — dokud se člověk nepodívá dolů na madlo.

Molo se otevřelo v březnu 2026 a je to nejnovější místo v celém průvodci. Na soutok dorazilo vcelku a jen se usadilo na piloty zaražené do dna; navrhl ho Václav Krampera. Je volně přístupné, bezbariérové a u jeho špičky mohou zakotvit menší lodě.

Nejlepší je po setmění, kdy madlo svítí. Pár kroků odsud stojí hvězdárna — a molo s ní počítá víc, než by člověk čekal.

Přemysl Otakar II. nezaložil město tady náhodou. Přesně v tomhle bodě, na soutoku dvou řek, se křížila obchodní cesta z rakouského Podunají do vnitrozemí Čech.

Do března 2026 to bylo prostě hezké místo v parku. Teď se dá dojít až nad hladinu, do špičky mola, a stát přímo nad soutokem.

(Který tok je širší, poznáte na první pohled — a je v tom logika: jeden je přítok, druhý hlavní tok.)

Zábradlí, které si nikdo neprohlíží

A teď to, kvůli čemu tahle zastávka stojí za zápis.

Zábradlí mola má široké madlo — a do něj je vyfrézovaných čtyřiadvacet souhvězdí. Dvanáct z letní oblohy a dvanáct ze zimní. Popisy jsou ve dvou jazycích, včetně mezinárodních zkratek.

Lidé se dívají skrz zábradlí na vodu. Do horní desky se nepodívá skoro nikdo.

Stavba, která ustoupila jiné stavbě

Molo v noci svítí. Ale svítí zespodu a dovnitř do madla, ne nahoru.

Je to proto, že pár kroků odsud stojí hvězdárna a planetárium (příběh) — a světelné znečištění je pro ni provozní problém, ne estetická otázka. Hvězdárna návrh sama konzultovala a osvětlení se řešilo tak, aby jí nepřekáželo.

Nová stavba v parku ustoupila té, která tam byla dřív. Není to obvyklé a stojí to za zmínku.

Svatební molo

Říká se mu tak — a není to lidová přezdívka, která by vznikla až potom.

Město s tou funkcí počítalo už při přípravě projektu. Náměstek Petr Maroš o konání svatebních obřadů na mole mluvil veřejně ještě před dokončením.

Na místě

Časová osa

Zdroje