Plachého ulice (Plachanda) — a Plachý Café

Plachého ulice, místně Plachanda, je nejužší ulička u budějovického náměstí, pár kroků od Samsonovy kašny — a za posledních pár let z ní je místo, kam se v Budějovicích chodí jíst. Dřív se jí přitom říkalo Svinská, a ne náhodou: hnala se tudy na trh prasata.

Na pár desítkách metrů je kavárna, pekárna, neapolská pizza, dvě cukrárny a španělská, venezuelská i česká kuchyně. Většina podniků otevřela v posledních letech a chodí do nich hlavně místní; turisté končí na náměstí a uličku minou.

Začalo to malým espresso barem Plachý Café, který tu v roce 2017 otevřel Honza Ašenbryl jako první podnik s výběrovou kávou ve městě. U jeho malého baru se lidé svěřují tak ochotně, že mu stálí hosté říkají zpovědnice.

Plachého ulice měla za staletí spoustu jmen.

Podle historika Jana Schinka se dlouho jmenovala Kyselá, část od náměstí pak Loternní ulička. Bývala tu vinárna U Ašenbrýlů a obchod s hudebními nástroji.

A jeden čas se jí říkalo ulice Sviní. Nebo Svinská.

Důvod je přesně ten, který vás napadne — a Schinko ho popisuje bez okolků: „Uličkou se totiž na náměstí přiháněli koně, vepři a podobně na trh, poněvadž hlavními čtyřmi vstupy na náměstí to bylo nedůstojné."

Tedy: na náměstí vedou čtyři hlavní vstupy v rozích, těmi chodí lidé. A pro dobytek se používala ta úzká ulička vedle.

Proč se jí nikdy nedařilo

Schinko k té ulici říká ještě jednu věc, která vysvětluje celé její dějiny.

Obchodně vždycky trochu trpěla — a nebylo to tím, že by byla ošklivá nebo daleko. „Měla potenciál jako ulice U Černé věže. Trpěla ale tím, že nebyla průjezdná na sady."

Chyběl jeden most.

Obyvatelé Plachého ulice žádali město o most přes Mlýnskou stoku na sady, aby jimi lidé procházeli dál a nekončili ve slepém konci. Městská rada jim ho zamítla.

A tak ulice zůstala tím, čím byla: úzkou zkratkou, kterou se dá projít, ale nikam nevede.

(Kdo tudy dnes jde, může si to zkusit — je to pořád stejné. Ulice končí a dál se musí obejít.)

Co v ní bývalo

Slávu jí podle Schinka udělala Anička Krčmářová, dcera obchodníka s hudebními nástroji a klavírní virtuoska.

Byla tu továrna na cukrovinky Příhoda a Danzer. Vinárna U Kolářů. A vinárna U Ašenbrýlů.

Tohle poslední jméno si zapamatujte.

A co v ní je dnes

Za posledních pár let se z té ulice stalo něco, co v Budějovicích nikdo nečekal.

Plachý Café otevřel roku 2017 Honza Ašenbryl — v době, kdy podle jeho slov byla výběrová káva v Budějovicích „jako šafránu" a specializovaný espresso bar tu nebyl žádný.

A teď to, kvůli čemu se sem vyplatí zajít.

Ten dům si nevybral náhodou. Byla to možnost otevřít podnik v domě, kde jeho vlastní pradědeček dělal vyhlášené gastro už před sto dvaceti lety.

Tedy: vinárna U Ašenbrýlů, o které mluví Schinko jako o staré paměti té ulice, patřila jeho rodině. A po sto dvaceti letech se do téhož domu vrátila káva.

Kolem něj mezitím přibylo ostatní. Plachá pětadvacítka — pekárna Michaely Fürstové, která se pekařině vyučila mimo jiné na stážích v kodaňských pekárnách; dělá croissanty, kváskový chleba a kávu. Pizza Paranormala Katky Kuthanové a Martina Kudrličky — neapolská pizza z organické mouky, kváskové těsto kynoucí v chladu nejmíň osmačtyřicet hodin. La Bodega se španělskou kuchyní, Paraguana s venezuelskou. Panský šenk s českou kuchyní a krbem, ve kterém se dělají masové speciality. Cukrárny Kremrolka a La Cukrárna.

Z ulice, kterou se hnala prasata na trh, se stalo místo, kam se v Budějovicích chodí jíst.

Na místě

Časová osa

Otázky

Zdroje