V Budějovicích
Vodárenská věž
Pěšky 28 min
Na první pohled může věž z roku 1724 připomínat zbytek hradu. Ve skutečnosti je to technická památka, která od Vltavy hnala vodu do města, mimo jiné i do Samsonovy kašny. K pití ale nebyla. Pitnou vodu dostalo město až roku 1882, a to druhým, úplně odděleným potrubím, které končilo v pouličních pítkách. Do bytů se zaváděla teprve od padesátých let.
Věž je čtyřiačtyřicet metrů vysoká, stojí na pravém břehu Vltavy u Litvínovického mostu a po třech stech letech pořád pracuje: vodárenská společnost v ní zkouší vodoměry. Areál s naučnou stezkou je volně přístupný a zdarma. Dovnitř se dá v sezoně s průvodcem — po 105 schodech až k obří nádrži, odkud voda tekla do města samospádem, a kolem neomítnutého barokního zdiva.
Praktické údaje
- Pěšky 28 min
- Otevírací doba: areál a venkovní stezka volně přístupné celoročně zdarma. Dovnitř jen s komentovanou prohlídkou, v sezoně zhruba květen–září
Na místě
Věž stojí na pravém břehu, sama uprostřed upraveného areálu, takže je vidět celá odspodu až nahoru. Na stěně obrácené k městu je rozměrné sgrafito od budějovického malíře Richarda Kristinuse (1865–1926) — zdálky vypadá jako skvrna, zblízka je z něj čitelný městský znak. Vidět je jen z téhle strany; kdo obejde věž zezadu, mine ho. Naučná stezka obchází věž dokola v jedenácti zastaveních; u jednoho se dá napít z repliky historického pítka a u jiného vyzkoušet vodárenské šoupě. Za věží stojí socha zvířete, které veřejnost v anketě vybrala jméno Čevava, a fontána znázorňující koloběh vody.
Uvnitř se stoupá 105 schodů ke starému vodojemu. Cestou se dá sáhnout na původní barokní zdivo z let 1721–1724 — to je ta nejstarší část stavby, kterou přestavba roku 1882 obalila, ale nezničila. Nahoře je kovová nádrž, do které se voda tlačila a odkud odtékala do města samospádem.