Místo
Letní plovárna
Funkcionalistický areál z roku 1933 na Sokolském ostrově, kterému se říkalo malý budějovický Barrandov. Padesátimetrový bazén tu měl být největší v celém tehdejším Československu — a chodilo se do něj už rok předtím, než se to stihlo dostavět.
Předchůdkyně dnešní plovárny stála jinde a byla o třicet let starší.
Roku 1899 si budějovický Sokol zřídil vlastní plovárnu pod vltavským jezem u Předního mlýna — tedy u dnešního slepého ramene Malše. Několikrát ji rozšiřovali.
Pak přišla regulace Vltavy, která ve městě probíhala v letech 1927 až 1930 a změnila tvar řeky. Stará plovárna po ní zanikla.
A na uvolněném Sokolském ostrově se začalo stavět něco docela jiného.
Malý budějovický Barrandov
Areál navrhl Karel Chochola, přední budějovický architekt své doby; na celkové koncepci — zejména na sokolovně — se podílel pražský ateliér Stránský–Šlégl.
Stavělo se od roku 1930 do roku 1933. A stavělo se dost dlouho na to, aby lidem došla trpělivost: do bazénu se podle Schinka chodilo už v roce 1932, tedy rok předtím, než se to slavnostně otevřelo. Oficiální otevření přišlo až 4. června 1933.
Bylo tam všechno, co tehdy moderní plovárna mít měla. Dva bazény — velký o rozměrech padesát krát pětadvacet metrů, který měl být největší regulérní bazén tehdejšího Československa, a menší pro neplavce. Brouzdaliště s věncem venkovních sprch. Solária. Písčitá i travnatá pláž. Komplex dřevěných šaten pro předplatitele. A restaurace s terasou.
Schinko to srovnává s Barrandovskými terasami, které v Praze vznikly jen o dva roky dřív a byly postavené na stejném principu: plovárna, restaurace a společenský život u vody.
A hodnotí to střízlivě: „Ten ovšem s naší plovárnou neměřitelný. Náš areál neměl jako Barrandov vertikálu."
Tedy: bez té slavné vyhlídkové věže. Malý budějovický Barrandov.
Hodina po obědě
Tenhle detail vypráví o první republice víc než popis budovy.
Úředníci měli tehdy v poledne hodinu nebo dvě volno. A když bylo hezky, chodili si tu hodinu lehnout na plovárnu.
Nechodili tam plavat. Chodili si tam lehnout — a bylo to tak samozřejmé, že se tomu přizpůsobila i stavba. Byla tam kvůli tomu zřízená palubovka postavená šikmo proti slunci.
Kdo nešel na plovárnu, dal si šlofíka doma. Schinko k tomu píše, že ten zvyk lidem vydržel dlouho — a dokládá to historkou z vlastní kanceláře, kde ještě po letech seděl s doktorem práv, který mu po obědě oznámil, že si na hodinu zdřímne a ať ho vzbudí, kdyby někdo šel. „Já jsem na to z první republiky zvyklý."
Do bazénu se chodilo v plavkách přes most. Rodinné šatny byly dřevěné, pro veřejnost sloužilo přízemí tribuny.
Most, který se jmenoval PLOVÁRNA
A teď to, co na tom místě chybí.
Součástí Chocholova návrhu byl most s nápisem PLOVÁRNA. Byl to podle Schinka symbol budějovické plovárny — to, podle čeho se to místo poznalo.
Při rekonstrukci ho zbourali.
Schinko o tom píše bez obalu: „Důvody jeho zboření byly zástupné. Autobusy by s ním měly potíže, ale mohly jezdit z druhé strany. Prostě projektantům rekonstrukce plovárny překážel."
Uvažovalo se prý o tom, že by se most posadil výš. Na realizaci to nestačilo.
(Tohle je Schinkovo hodnocení, ne doložený fakt o rozhodovacím procesu. Uvádíme ho proto, že je to názor člověka, který o budějovické historii píše roky — ne proto, že by to byl závěr.)
Na místě
- Sokolský ostrov je celý areál, ne jen bazén. Stojí za to ho obejít — je to funkcionalistický komplex z třicátých let a je z něj vidět, jak si tehdy představovali volný čas.
- Zkuste najít, kudy vedl ten most. Podle dobových fotek se přes něj chodilo v plavkách přímo na plovárnu.
- Z ostrova je dobrý pohled na soutok a je to na trase procházky kolem vody.
- Vyfotit: dobové prvky, které zbyly z Chocholova návrhu.
Časová osa
- 1899 — Sokol si zřizuje plovárnu pod vltavským jezem u Předního mlýna
- 1927–1930 — regulace Vltavy; stará plovárna zaniká
- 1930–1933 — na Sokolském ostrově se staví nový areál podle návrhu Karla Chocholy
- 1932 — do bazénu se chodí ještě před dokončením
- 4. 6. 1933 — slavnostní otevření „plovárny a slunečních a sprchových lázní"
- 2009–2010 — kompletní rekonstrukce
- 2017–2019 — menší úpravy, nový tobogán a vířivka
Otázky
Je to koupaliště, nebo bazén?
Obojí. Je to venkovní letní plovárna s bazény, brouzdalištěm a pláží, a ve stejném areálu je i krytý plavecký stadion, který funguje celoročně.
Je to daleko od centra?
Ne. Sokolský ostrov je přímo v centru, pár minut od náměstí přes řeku. To je na tom to nejlepší — velká letní plovárna, ke které se dá dojít pěšky.
Zbylo z té staré plovárny něco?
Areál pořád stojí a je to Chocholův návrh z třicátých let. Most s nápisem PLOVÁRNA, který býval jejím symbolem, ale při rekonstrukci zbourali.
Zdroje
- https://budejcka.drbna.cz/spolecnost/35404-drbna-historicka-plovarna-v-ceskych-budejovicich-vznikala-tri-roky-lide-tam-ale-chodili-pred-dokoncenim.html — Jan Schinko, Drbna historička, 7. 7. 2022. Klíčový zdroj: Karel Chochola a ateliér Stránský–Šlégl, stavba 1930–1933, koupání už 1932, otevření 4. 6. 1933, rozměry bazénu a nárok na největší v ČSR, srovnání s Barrandovem, polední hodina úředníků a palubovka proti slunci, most PLOVÁRNA a jeho zboření
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/plovarny-a-koupaliste — sokolská plovárna z roku 1899 u Předního mlýna a její zánik po regulaci
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/sokolsky-ostrov — přestavba ostrova, vybavení areálu
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Plaveck%C3%BD_stadion_v_%C4%8Cesk%C3%BDch_Bud%C4%9Bjovic%C3%ADch — rekonstrukce 2009–2010 a 2017–2019
- https://szcb.icardgroup.cz/oteviraci-doba — aktuální otevírací doba (23. 8. 2026)
- https://www.kszcb.cz/cenik-letni-plovarny — ceník od 1. 1. 2026 (23. 8. 2026)