Stromovka

Jezero, které se tam udělalo samo

Na mapách města před druhou světovou válkou není na Dlouhé louce žádná vodní plocha — jen podmáčené místo poblíž vyvýšeného koryta Zlaté stoky. Po válce se tady začal těžit štěrkopísek a po skončení bagrování zůstaly hluboké jámy, které se rychle zaplnily spodní a dešťovou vodou. Před rokem 1955 tak vznikla souvislá plocha o rozloze asi tří hektarů a hloubce až pět metrů. Není to rybník — nevznikl hrází na vodním toku, vznikl dírou po bagru. Město ho pak dodatečně zahrnulo do plánu na zvelebení Stromovky, protože už tam prostě byl.

Odkud se vzalo to jméno

Jezero dlouho žádné vlastní jméno nemělo, v dokumentech se objevovalo jen jako „jezírko". Lidem ale zůstalo v paměti, že se v těch místech předtím usilovně bagrovalo — říkali tomu „na bagru" a časem se to zkrátilo na Bagr. Úřady s tím chvíli bojovaly: psaly „tzv. bagr", pak „bagr" s malým b, až to nakonec vzdaly a přijaly Bagr jako oficiální název. Je to jeden z mála případů, kdy lidová přezdívka porazila úřad. Dnes má Bagr podle magistrátu vodní plochu 2,6 hektaru a ostrůvek o velikosti necelých 1 600 m².

Dětská železnice s tunelem, po které nezbylo nic

V září 1957 se ve Stromovce začala stavět pionýrská železnice a 27. června 1958 ji předseda městského národního výboru předal dopravnímu podniku. Okruh měřil 3,8 kilometru, souprava měla lokomotivu a deset vagónů a na trati byl dokonce tunel. Jízdné stálo korunu pro děti do deseti let a dvě koruny pro ostatní. Počáteční nadšení ale vystřídal nezájem, dráha se přestala udržovat a roku 1969 ji na příkaz rady města kompletně demontovali. Dnes po ní v parku nepoznáte vůbec nic.

Co se tu mělo stavět místo toho

Rada města se 5. února 1948 usnesla vybudovat na Dlouhé louce ústřední sportovní stadion pro brannou výchovu, vojsko a sportovní kluby. Regulační plán k tomu přidával jezdeckou dráhu, polní tělocvičnu, lukostřelecký areál, zoologickou zahradu, koupaliště — a vegetační bludiště. O Bagru ani o dětské železnici se přitom vůbec nemluvilo. Nakonec vzniklo skoro přesně to, co v plánu nebylo, a skoro nic z toho, co v něm bylo.

Silnice, která park přepůlila

Za německé okupace postavily vojenské složky od Dlouhého mostu k letišti válečnou silnici, vydlážděnou malými kostkami zalévanými betonem. Pro její povrch a dlouhé rovné úseky jí místní říkali „dálnice". Právě ta rozdělila Dlouhou louku na dvě části: větší západní se dnes jmenuje Stromovka, jméno Dlouhá louka zůstalo jen té menší východní. V ose téhle silnice vede dnes I/3, takzvaná levobřežka, čili evropská E 55. Auta, která tudy dnes projíždějí, jedou po trase, kterou vyměřila okupační armáda kvůli letišti.

Co v parku doopravdy žije

Při zakládání se sázely rychle rostoucí a krátkověké dřeviny — kanadský topol, vrba křehká a smuteční, bříza, olše. Až od poloviny 80. let se přešlo na duby, buky, javory, lípy, borovice a smrky, tedy stromy, které park přežijí. Od 6. prosince 1992 je Stromovka chráněná jako významný krajinný prvek a to je na ní vidět: v roce 1997 tu bylo napočítáno skoro 300 druhů hub a přes 400 hnízdících párů asi padesáti druhů ptáků. Na park uprostřed města je to hodně.

Na místě

Zdroje