Place
Water Tower
The Water Tower on the bank of the Vltava in Mánesova street looks like a castle remnant, but it is a machine for water — from 1724 it drove water into the town for Samson’s Fountain. You could not drink from it, though. For drinking water the town had from 1882 a second, completely separate pipe ending in street drinking fountains. Water was only brought into flats from the 1950s, so even the great-grandmothers of today’s Budějovice people still went outside for drinking water.
The Water Tower is a forty-four-metre waterworks on the bank of the Vltava that looks like a castle remnant but is a machine for water: from 1724 it drove water from the river into the town, including to Samson’s Fountain. You could not drink from it, though — and for drinking water Budějovice people still went out to the street for another seventy years.
After three hundred years the tower still works. The water company ČEVAK runs a water-meter testing shop in it, and its spokeswoman Lenka Zimmelová says with a smile that it is “the longest-working senior in České Budějovice”. On a guided tour you climb more than a hundred steps to a huge tank eight metres across, from which water flowed into the town by gravity, and on the way you see unplastered Baroque masonry in which brick alternates with stone.
The grounds around the tower are freely accessible and free, with an educational trail and two colourful beetles by sculptor Michal Trpák. Inside only with a guide, in season roughly from May to September.
Why you could not drink from the Budějovice waterworks
The Water Tower stands by the Vltava because after the great fire of 1641 the town spent eighty years gathering courage and money for a water supply; that story is told in full in the fire section. In 1724 the works by Luční mill was finished. Here most people stop: why build a waterworks you could not drink from? The answer is that water then came in two kinds. Utility water — for washing, flushing, firefighting and fountains — need not be wholesome, only plentiful. Exactly that water the tower pushed from the river into the town. Drinking water came from wells in burgher houses, of which Budějovice had many because the town sits on a high groundwater table.
In the 19th century both sides of that equation failed at once. Wells spoiled as the town grew and as what should not seep into the ground did. And the Vltava carried whatever was released upstream. Epidemics followed — the real reason the tower looks as it does today. In 1881–1882 a drinking-water springfield arose south of Nedabyle with collection adits and wells, and at the same time the tower was rebuilt: it lost its Baroque form, rose to 44.3 metres and became a treatment plant for utility water.
Seventy years of fetching water
From the Water Tower precinct two independent networks ran into town and were never allowed to meet. Utility from the river, drinking from the spring. And because drinking water ended in street fountains and basins, that meant one thing: water was carried home. On the educational trail a whole stop is devoted to how jugs were carried so as not to spill on the way. Drinking water was only gradually brought into flats from the 1950s. For seventy years, then, a Budějovice person had water at hand — but for the water they wanted to drink, they had to go out to the street.
What finally killed the Water Tower
The Water Tower rests on a single principle: water forced into a tank at the top flows into the town by itself, but only reaches where it is downhill. While Budějovice was low, forty-four metres was enough for the whole town. The tower managed everything else — waterwheels for Poncelet then Girard turbines, a coal boiler with steam engine for days when the river would not pull, a filter and chlorination. When after 1930 Vltava water became intolerable, the town brought cleaner Malše water into the works. When flood protection removed Luční weir and the works lost the water power for which it had once stood there, it bought electric pumps. But nothing could be done about the town growing upward. As taller houses multiplied, gravity did not reach them. The Římov reservoir (1978) and Plav waterworks (1981) then ended the tower’s role for good. The tower was not beaten by wear or competition — it was beaten by houses growing taller than itself.
On site
The tower stands on the right bank, alone in a landscaped precinct, so you can see it whole from bottom to top. On the wall facing the town is a large sgraffito by Budějovice painter Richard Kristinus (1865–192…).
Timeline
- 1724 — dokončena barokní vodárna u Lučního mlýna, pohon vodním kolem na náhonu Lučního jezu.
- 1881–1882 — samostatný vodovod pitné vody z prameniště u Nedabyle (podle encyklopedie města jej navrhl Friedrich Passini); věž přestavěna novogoticky na 44,3 m.
- Uvnitř kovová nádrž na 250 m³ o průměru 8 m, osazená zhruba třicet metrů nad zemí (prameny uvádějí 32 i 34 metrů) a o sedm metrů níž záložní nádrž na 38 m³ pro dobu čištění hlavní.
- 1882 — Ponceletova kola a plunžrová čerpadla, k tomu uhelná kotelna s parním strojem na 15 000 litrů za hodinu. 1897 — Girardovy turbíny. Po 1921 filtr praný vzduchem a vodou, 1926 chlorace plynným chlorem.
- 1931 — jímání na Malši u Velkého jezu. Po 1934 — zrušen Luční jez, přechod na elektrická čerpadla se záložními motory na svítiplyn.
- 1938 — dokončen zemní vodojem u věže, 175 m³, válcová železobetonová nádrž o průměru 7,5 m zapuštěná 3,6 m pod terén. Na projektu spolupracoval ředitel městské vodárny Ing. Dr. Richard Klausner s pražským architektem Antonínem Parkmanem.
- 1978 Římov a 1981 Plav — konec věže v městském vodovodu.
- Září 2015 — areál otevřen veřejnosti.
Sto metrů odsud: tři místa z průvodce vedle sebe
(Na webu jako karta s odkazy na konci sekce.)
Vodárenská věž nestojí sama. Přes ulici od ní stojí továrna Koh-i-noor Hardtmuth a o kus dál na téže ulici Muzeum koněspřežky (příběh). Tři místa z tohohle průvodce, mezi kterými se přejde za dvě minuty.
A není to náhoda. Carl Hardtmuth sem výrobu přestěhoval roku 1848 mimo jiné kvůli dopravě — vltavské plavbě a koněspřežní dráze. Továrna vyrostla přímo u ní. Proto se ta ulice jmenuje po F. A. Gerstnerovi, inženýrovi, který dráhu postavil a kterého za to nakonec vyhodili.
Do továrny se nedostanete, ale budova z let 1847–1848 se dá obejít zvenčí a je to dochovaná průmyslová architektura 19. století. Uvnitř dodnes vzniká největší objem výroby celé značky — a žlutá tužka Koh-i-noor, nejznámější tužka světa, vznikla právě tady v roce 1889.
Jestli si ji chcete koupit, prodejna je jinde: v Široké ulici v centru. Jako suvenýr z Budějovic dává smysl víc než většina věcí, které se tu dají pořídit — zvlášť když víte, že o významu písmen na ní se dodnes vede spor.
→ Celý příběh tužky, včetně toho, kdo vlastně vynalezl moderní tuhu, je v samostatné položce Koh-i-noor Hardtmuth.
Zastavení po cestě: svícen před parkovacím domem
(Na webu jako krátké zastavení na trase z náměstí ke koněspřežce a k Vodárenské věži.)
Kdo jde z náměstí sem, mine cestou parkovací dům a před ním sochu — sedmiramenný svícen podaný jako otevřená lidská dlaň. Vytvořil ji roku 1992 Roman Brichcín. Většina lidí projde kolem a nezastaví se.
Na tom místě stála do roku 1942 budějovická synagoga. Byla novogotická, měla dvě věže a stála tam čtyřiapadesát let. Odstřelit ji nechal komisař města dosazený první den okupace; věže spadly až na druhý pokus. Materiál z ní pak radnice rozprodala na opravy domů.
V dubnu téhož roku odjel z Budějovic transport, ve kterém bylo mezi 878 a 910 lidmi. Vrátilo se jich dvacet osm.
Židovská obec se po válce ještě jednou obnovila, ale po roce 1968 už jí nezbylo dost členů. Bohoslužby ve městě skončily v roce 1970. Zůstal po ní hřbitov v Pekárenské ulici a v dlažbě před některými domy Kameny zmizelých — mosazné kostky se jmény těch, kdo v nich bydleli.
Sources
- https://budejcka.drbna.cz/spolecnost/49093-vodarenska-vez-nabidne-komentovane-prohlidky-divadlo-i-umeni-pod-sirym-nebem.html — 105 schodů podle provozovatele ČEVAK (26. 6. 2026)
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/historie — nádrž 250 m³, průměr 8 m, záložní 38 m³
- https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy-region/zasobovala-mesto-i-samsonovu-kasnu-je-ji-300-let-dnes-pomaha-testovat-vodomery/ — zkušebna vodoměrů, citace L. Zimmelové, nádrž o průměru 8 m, barokní zdivo (20. 9. 2026)
- https://budejcka.drbna.cz/spolecnost/49093-vodarenska-vez-nabidne-komentovane-prohlidky-divadlo-i-umeni-pod-sirym-nebem.html — prohlídky 2026, brouci Michala Trpáka (26. 6. 2026)
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/historie — hlavní zdroj technického vývoje vodárny
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/vodojem — zemní vodojem 1938, přivedení vody z Eliášovy štoly
- https://www.vodarenskavezcb.cz/ — aktuální program a podmínky prohlídek
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodovody-a-vodojemy — epidemie, nedabylské prameniště, oddělený vodovod pitné vody
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodarenska-vez
- https://www.budejce.cz/tipy-na-vylety/25-historie-vodarenstvi-v-ceskych-budejovicich — naučná stezka, jedenáct zastavení, socha Čevava
- https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ve-vysce-32-metru-nad-zemi-skryva-obri-nadrz-20120925.html — měděná nádrž a výška osazení
- https://www.vodarenskavezcb.cz/file/edee/2026/03/brozura-finalni.pdf — program Mezinárodního dne památek 2026, odtud 106 schodů, délka prohlídky a barokní zdivo
- https://www.kudyznudy.cz/akce/vodarenska-vez-ceske-budejovice — pozor, rozpis prohlídek na téhle stránce je ze sezony 2016