Místo
Vodárenská věž
Vodárenská věž na břehu Vltavy v Mánesově ulici vypadá jako zbytek hradu, ale je to stroj na vodu — od roku 1724 hnala do města vodu pro Samsonovu kašnu. Pít se z ní ale nedalo. Na pitnou vodu mělo město od roku 1882 druhé, úplně oddělené potrubí, které končilo v pouličních pítkách na ulici. Do bytů se zavádělo teprve od padesátých let, takže ještě prababičky dnešních Budějovičáků chodily pro vodu na pití ven.
Proč se z budějovického vodovodu nedalo pít
Vodárenská věž stojí u Vltavy proto, že město po velkém požáru roku 1641 osmdesát let sbíralo odvahu a peníze na vodovod; ten příběh je celý v sekci o požáru. Roku 1724 byla vodárna u Lučního mlýna hotová.
Tady se ale většina lidí zarazí: proč město postavilo vodovod, ze kterého se nedalo pít? Odpověď je v tom, že se voda tehdy dělila na dva druhy. Užitková je ta na mytí, splachování, hašení a provoz kašen — nemusí být zdravotně nezávadná, jen jí musí být dost. Přesně tu věž tlačila z řeky do města. Pít se chodilo do studní v měšťanských domech, kterých bylo v Budějovicích hodně, protože město stojí na vysoké hladině podzemní vody.
V 19. století přestaly fungovat obě strany té rovnice najednou. Studny se kazily, jak město rostlo a jak do podloží prosakovalo, co prosakovat nemělo. A Vltava nesla to, co do ní kdo pustil výš proti proudu. Následovaly epidemie — a to je skutečný důvod, proč věž dnes vypadá tak, jak vypadá. V letech 1881–1882 vzniklo jižně od Nedabyle prameniště pitné vody se sběrnými štolami a jímacími studnami a ve stejnou dobu se přestavěla i věž: přišla o barokní podobu, vyrostla na 44,3 metru a stala se úpravnou té užitkové.
Sedmdesát let chození pro vodu
Z areálu Vodárenské věže vedly do města dvě nezávislé sítě, které se nikde nesměly potkat. Užitková z řeky, pitná z pramene. A protože pitná končila v pouličních pítkách a kašnách, znamenalo to jediné: voda se domů nosila.
Na naučné stezce je dnes tomuhle věnované celé jedno zastavení — jak se konve nesly, aby cestou necákaly. Do bytů se pitná voda zaváděla postupně teprve od padesátých let 20. století. Sedmdesát let tedy platilo, že Budějovičák měl vodu po ruce, ale pro tu, kterou chtěl vypít, si musel dojít na ulici.
Co Vodárenskou věž nakonec zabilo
Vodárenská věž stojí na jediném principu: voda vytlačená do nádrže nahoře teče do města sama, ale doteče jen tam, kde je to z kopce. Dokud byly Budějovice nízké, čtyřiačtyřicet metrů stačilo na celé město.
Věž přitom zvládla všechno ostatní. Vyměnila vodní kola za Ponceletova, pak za Girardovy turbíny, přistavěla si uhelnou kotelnu s parním strojem pro dny, kdy řeka netáhla, přidala filtr i chloraci. Když byla po roce 1930 vltavská voda neúnosná, přivedlo si město do vodárny čistější vodu z Malše. Když protipovodňová úprava zrušila Luční jez a vodárna přišla o vodní sílu, kvůli které tam kdysi vůbec stála, koupila si elektrická čerpadla.
Ale s tím, že město poroste do výšky, nešlo dělat nic. Jak přibývaly vyšší domy, gravitace do nich nedosáhla. Nádrž Římov (1978) a úpravna vody Plav (1981) pak roli věže ukončily nadobro. Věž neporazilo opotřebení ani konkurence — porazilo ji to, že kolem ní vyrostly domy vyšší, než je ona sama.
Na místě
Věž stojí na pravém břehu, sama uprostřed upraveného areálu, takže je vidět celá odspodu až nahoru. Na stěně obrácené k městu je rozměrné sgrafito od budějovického malíře Richarda Kristinuse (1865–1926) — zdálky vypadá jako skvrna, zblízka je z něj čitelný městský znak. Vidět je jen z téhle strany; kdo obejde věž zezadu, mine ho. Naučná stezka obchází věž dokola v jedenácti zastaveních; u jednoho se dá napít z repliky historického pítka a u jiného vyzkoušet vodárenské šoupě. Za věží stojí socha zvířete, které veřejnost v anketě vybrala jméno Čevava, a fontána znázorňující koloběh vody.
Uvnitř se stoupá 106 schodů ke starému vodojemu. Cestou se dá sáhnout na původní barokní zdivo z let 1721–1724 — to je ta nejstarší část stavby, kterou přestavba roku 1882 obalila, ale nezničila. Nahoře je měděná nádrž, do které se voda tlačila a odkud odtékala do města samospádem.
Časová osa
- 1724 — dokončena barokní vodárna u Lučního mlýna, pohon vodním kolem na náhonu Lučního jezu.
- 1881–1882 — samostatný vodovod pitné vody z prameniště u Nedabyle (podle encyklopedie města jej navrhl Friedrich Passini); věž přestavěna novogoticky na 44,3 m.
- Uvnitř měděná nádrž na 250 m³ osazená zhruba třicet metrů nad zemí (prameny uvádějí 32 i 34 metrů) a o sedm metrů níž záložní nádrž na 38 m³ pro dobu čištění hlavní.
- 1882 — Ponceletova kola a plunžrová čerpadla, k tomu uhelná kotelna s parním strojem na 15 000 litrů za hodinu. 1897 — Girardovy turbíny. Po 1921 filtr praný vzduchem a vodou, 1926 chlorace plynným chlorem.
- 1931 — jímání na Malši u Velkého jezu. Po 1934 — zrušen Luční jez, přechod na elektrická čerpadla se záložními motory na svítiplyn.
- 1938 — dokončen zemní vodojem u věže, 175 m³, válcová železobetonová nádrž o průměru 7,5 m zapuštěná 3,6 m pod terén. Na projektu spolupracoval ředitel městské vodárny Ing. Dr. Richard Klausner s pražským architektem Antonínem Parkmanem.
- 1978 Římov a 1981 Plav — konec věže v městském vodovodu.
- Září 2015 — areál otevřen veřejnosti.
Sto metrů odsud: tři místa z průvodce vedle sebe
(Na webu jako karta s odkazy na konci sekce.)
Vodárenská věž nestojí sama. Přes ulici od ní stojí továrna Koh-i-noor Hardtmuth a o kus dál na téže ulici Muzeum koněspřežky (příběh). Tři místa z tohohle průvodce, mezi kterými se přejde za dvě minuty.
A není to náhoda. Carl Hardtmuth sem výrobu přestěhoval roku 1848 mimo jiné kvůli dopravě — vltavské plavbě a koněspřežní dráze. Továrna vyrostla přímo u ní. Proto se ta ulice jmenuje po F. A. Gerstnerovi, inženýrovi, který dráhu postavil a kterého za to nakonec vyhodili.
Do továrny se nedostanete, ale budova z let 1847–1848 se dá obejít zvenčí a je to dochovaná průmyslová architektura 19. století. Uvnitř dodnes vzniká největší objem výroby celé značky — a žlutá tužka Koh-i-noor, nejznámější tužka světa, vznikla právě tady v roce 1889.
Jestli si ji chcete koupit, prodejna je jinde: v Široké ulici v centru. Jako suvenýr z Budějovic dává smysl víc než většina věcí, které se tu dají pořídit — zvlášť když víte, že o významu písmen na ní se dodnes vede spor.
→ Celý příběh tužky, včetně toho, kdo vlastně vynalezl moderní tuhu, je v samostatné položce Koh-i-noor Hardtmuth.
Zastavení po cestě: svícen před parkovacím domem
(Na webu jako krátké zastavení na trase z náměstí ke koněspřežce a k Vodárenské věži.)
Kdo jde z náměstí sem, mine cestou parkovací dům a před ním sochu — sedmiramenný svícen podaný jako otevřená lidská dlaň. Vytvořil ji roku 1992 Roman Brichcín. Většina lidí projde kolem a nezastaví se.
Na tom místě stála do roku 1942 budějovická synagoga. Byla novogotická, měla dvě věže a stála tam čtyřiapadesát let. Odstřelit ji nechal komisař města dosazený první den okupace; věže spadly až na druhý pokus. Materiál z ní pak radnice rozprodala na opravy domů.
V dubnu téhož roku odjel z Budějovic transport, ve kterém bylo mezi 878 a 910 lidmi. Vrátilo se jich dvacet osm.
Židovská obec se po válce ještě jednou obnovila, ale po roce 1968 už jí nezbylo dost členů. Bohoslužby ve městě skončily v roce 1970. Zůstal po ní hřbitov v Pekárenské ulici a v dlažbě před některými domy Kameny zmizelých — mosazné kostky se jmény těch, kdo v nich bydleli.
Otázky
(Jen to, co není výš. Ostatní odpovědi jsou ve Faktech v kostce.)
- Je Vodárenská věž ještě funkční? V městském vodovodu neslouží od roku 1981. Areál dnes patří společnosti ČEVAK a věž se využívá pro recirkulační okruh autorizované zkušebny vodoměrů.
- Proč stojí zrovna na tomhle místě? Kvůli síle vody. U Lučního mlýna byl náhon, jehož energie dokázala pohánět čerpadla — jinde ve městě takový zdroj nebyl. Když v roce 1934 při protipovodňové úpravě Luční jez zrušili, přišla vodárna přesně o to, kvůli čemu tam byla postavena.
Zdroje
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/historie — hlavní zdroj technického vývoje vodárny
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/vodojem — zemní vodojem 1938, přivedení vody z Eliášovy štoly
- https://www.vodarenskavezcb.cz/ — aktuální program a podmínky prohlídek
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodovody-a-vodojemy — epidemie, nedabylské prameniště, oddělený vodovod pitné vody
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodarenska-vez
- https://www.budejce.cz/tipy-na-vylety/25-historie-vodarenstvi-v-ceskych-budejovicich — naučná stezka, jedenáct zastavení, socha Čevava
- https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ve-vysce-32-metru-nad-zemi-skryva-obri-nadrz-20120925.html — měděná nádrž a výška osazení
- https://www.vodarenskavezcb.cz/file/edee/2026/03/brozura-finalni.pdf — program Mezinárodního dne památek 2026, odtud 106 schodů, délka prohlídky a barokní zdivo
- https://www.kudyznudy.cz/akce/vodarenska-vez-ceske-budejovice — pozor, rozpis prohlídek na téhle stránce je ze sezony 2016