Pověst · České Budějovice
Můra
Můra byla podle lidové víry živý člověk, ze kterého v noci odchází duše. Sedala si spícím na hruď, dusila je a brala na sebe drobné podoby, třeba stébla slámy. V Budějovicích se o ní vyprávěly dva příběhy: jeden o ševci a jeho tovaryšovi, druhý o mládkovi ve mlýně.
Lidé kdysi věřili, že ke spícím přichází můra a dusí je. Mohla na sebe vzít i podobu nepatrné věci, které by si ve dne nikdo nevšiml.
Jeden budějovický švec měl dva tovaryše. První byl zdravý, druhý, který k němu přišel teprve nedávno, hubený a stále churavý. Spávali v komůrce vedle mistrovy ložnice. Nový tovaryš v noci tak hlasitě vzdychal a naříkal, že švec nemohl usnout.
Když se to opakovalo už dlouho, rozhodl se mistr jednu noc zůstat vzhůru. Vešel do komůrky a čekal u spícího mladíka. Do jedenácti bylo ticho. Tovaryš ležel klidně a ani se nepohnul. Sotva však odbila jedenáctá, začal znovu úzkostně naříkat.
Švec rozsvítil a přistoupil blíž. Prohlížel si mladíka, až na jeho hrudi spatřil stéblo slámy. Uchopil je a zvedl. Naříkání ihned ustalo. Tovaryš začal lehce a pravidelně oddechovat.
Mistr odnesl stéblo do světnice, vzbudil manželku a požádal ji, aby rozsvítila hromničku. Když svíčka hořela, přiblížil stéblo k plameni. V ruce ho zasvědilo a ozvalo se podivné bzučení. Držel stéblo dál, ale svědění přecházelo v bolest. Nakonec už je neudržel a upustil na zem.
Vzpomněl si na radu své babičky: v takovém případě má slíbit dar. Zavolal tedy: „Přijď si ráno pro kus chleba!“ Potom se sehnul, aby stéblo znovu zvedl. Na místě, kam je upustil, už nic nebylo.
Následujícího rána přišla ke dveřím stará žebračka. Stěžovala si, že si v noci spálila prsty o svíčku. Švec jí podal kus chleba a přidal zlatník. Zároveň ji varoval, aby se do jeho domu už nikdy nevracela.
Od té doby tovaryš v noci klidně spal a postupně přestával být tak hubený a churavý.
O můře se v Budějovicích vyprávěl ještě jeden příběh. Ve mlýně, který patřil zdejšímu měšťanu, pracoval mládek s podivnou nesnází: při práci opakovaně upadal na zem a usínal. Domácí ho pokládali za nemocného, přivolaný lékař však shledal, že je zdráv.
Když mládek jednou opět usnul, sedl si k němu jeden z pomocníků. Pozoroval ho a čekal, až se probere. Trvalo to dlouho. Nakonec spáč otevřel oči a pomocník se ho zeptal, kde právě byl.
„U pána,“ odpověděl mládek klidně.
Pomocník si ho od té doby všímal. Postupně zjistil, že kdykoli usne mládek, spí také mlynář.
Zanedlouho mlynář zemřel. O tři týdny později zemřel také mládek. Teprve potom pomocník pověděl, co vypozoroval.
Jak to bylo doopravdy
Můra je postava české lidové démonologie, která podle víry dusila spící; tomu, co lidé popisovali, dnes medicína říká spánková obrna a zažije ji asi každý osmý člověk.
Můra je doložená lidová představa, ne literární vynález. Ottův slovník naučný i Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska popisují totéž, co vypráví naše kapitola: bytost, která v noci přichází ke spícím, tlačí je na prsou a dusí je, a která na sebe bere drobné podoby, mimo jiné stébla slámy.
Doložený je i ten chléb. Motiv, že člověk můře slíbí dar a druhého dne si pro něj přijde konkrétní osoba, patří ke starší české národopisné literatuře. Není to pointa vymyšlená pro efekt; přesně takhle se to vyprávělo.
Co ověřit nejde: nejstarší písemný pramen právě těchto dvou budějovických verzí, tedy příběhu o ševci a jeho tovaryšovi a příběhu o mládkovi a mlynáři. Motivy jsou staré a středoevropsky rozšířené, ale bezpečné přiřazení obou variant právě k Českým Budějovicím se dohledat nepodařilo.
A pak je tu vysvětlení, které naši předkové neměli. Pocit tíhy na hrudi, nemožnost pohybu, hrůzný sen a často i halucinace cizí přítomnosti v místnosti dnes popisuje medicína jako spánkovou obrnu. Nastává na rozhraní spánku a bdění, kdy se mozek probudí dřív než tělo, a svalová ochablost, která nás v REM fázi chrání před fyzickým prožíváním snů, se ještě nestihla vypnout. Trvá od několika vteřin po dvě minuty a není nebezpečná. Zažije ji podle odhadů zhruba každý osmý člověk aspoň jednou za život.
Slovo můra v češtině zůstalo. Když dnes řeknete „měl jsem noční můru", mluvíte o té bytosti, i když o ní nevíte.
Kudy za pověstí
Tahle pověst nemá adresu. Odehrává se v posteli a odehrává se dodnes.
Odkud to víme
- Ottův slovník naučný, heslo Můra (mytologie), 1901
- Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, heslo můra, mora, morous, morák; Etnologický ústav AV ČR
- Encyklopedie Českých Budějovic, heslo pověsti
- AMBROŽ, Václav. Ze starých Českých Budějovic. České Budějovice: Stráž lidu, 1921
Verze bez příkras
Hlavní verze vypráví, co mistr našel na tovaryšově hrudi. Tahle zůstane v posteli s tovaryšem, který je vzhůru a nemůže se pohnout.
Můra – Bez příkras