Pověst · České Budějovice
Dům U Mrtvého pekaře
V Krajinské třídě čp. 17 v Českých Budějovicích stojí dům, kterému se říkalo U Mrtvého pekaře. Podle pověsti tu kdysi pochovávali pekařovu jedinou dceru a hrobař se v noci vrátil pro šperky, které jí dali na poslední cestu. Zásnubní prsten držel pevně, a tak vytáhl nožík.
Podle staré budějovické pověsti vyšel jednoho podzimního rána z domu v Krajinské třídě pohřební průvod. Jeho majitel, zámožný budějovický pekař, pochovával svou jedinou dceru. S manželkou ji doprovázeli na klášterní hřbitov.
Hrobař spustil rakev do hrobu. Rodiče na víko vhodili hrst hlíny a ještě dlouho stáli u okraje. Nakonec se rozloučili a odešli. Hrobař zůstal sám a začal hrob zasypávat.
Nedokončil práci. Odložil lopatu, sestoupil k rakvi a odhrnul z jejího víka hlínu. Potom je otevřel. Dívka ležela uvnitř se šperky, kterými ji rodiče vyzdobili na poslední cestu.
Hrobař jí je začal snímat. Každý uložil do kapsy a sáhl po dalším. Nakonec zbýval jen zlatý zásnubní prsten. Uchopil dívčinu ruku a pokusil se ho stáhnout, ale kroužek pevně vězel na prstu. Pootočil jím a zatáhl znovu. Prsten nepovolil.
Vytáhl nožík. Ruku nepustil a přiložil ostří k prstu. Jakmile nůž porušil kůži, dívka se pohnula.
Hrobař ucukl. Přirazil víko, vyšplhal z hrobu a utekl i s uloupenými šperky. Rakev už nezajistil ani nezasypal.
Dívka se pod víkem probrala. Zatlačila na ně, odsunula je a posadila se. Kolem ní stály stěny hrobu. Teprve nyní poznala, kam ji položili. Dostala se z rakve, vystoupila z otevřeného hrobu a zamířila domů.
U vrat ji první spatřila služka. Vykřikla, pokřižovala se a běžela za pekařem a jeho ženou. Než jim stačila povědět, co viděla, vstoupila dcera do jizby sama. Rodiče ji poznali a přistoupili k ní. Objímali ji a tiskli k sobě; dcera, s níž se toho rána rozloučili u hrobu, byla živá.
Chtěla k nim promluvit, ale nedokázala vyslovit jediné slovo. Řeč se jí nevrátila ani později. Po té zkušenosti zůstala němá. Postupně chřadla a po nějaké době zemřela doopravdy.
Co se stalo s hrobařem, pověst nezachovala. Domu v Krajinské třídě se podle ní od těch dob říkalo U Mrtvého pekaře.
Jak to bylo doopravdy
Pověst o domu U Mrtvého pekaře v Krajinské třídě čp. 17 v Českých Budějovicích zapsal Franz Hübler roku 1877 pod názvem Der Todtenbäck; jde o místní variantu mezinárodního folklorního motivu ATU 990.
Pověst je budějovická a je stará. Franz Hübler ji otiskl roku 1877 pod názvem Der Todtenbäck a jeho verze obsahuje prakticky celé dnešní jádro: starý pekařský dům v Landstraße, tedy v Krajinské třídě, jedinou dceru pekařské rodiny, bohatý pohřeb, hrobaře toužícího po špercích, prsten, který nejde stáhnout, pokus uříznout prst, procitnutí a návrat domů. Hübler výslovně uvádí, že v Krajinské stál dům nazývaný zum Todtenbäck a že pověst vysvětlovala původ toho jména.
Jako událost ale doložená není. Ve folkloristické klasifikaci jde o mezinárodní typ ATU 990, „Revived from Apparent Death by a Grave-Robber": domněle mrtvá žena je pohřbena se šperkem, vykradač hrobu se jej pokouší získat a žena procitne. Stejný příběh se vypráví v Kolíně nad Rýnem, v Norimberku i jinde.
A možná za to může jedno příjmení. Václav Ambrož uváděl, že dům v Krajinské ulici čp. 17 patřil pekaři příjmením Todt. Pokud to sedí, mohl název domu vzniknout prostě z příjmení a německé slovní podobnosti se slovem tot, mrtvý. Pověst by pak nevysvětlovala jméno domu, ale naopak by z něj vyrostla. Archivně to ověřeno není.
Bohuslav Balbín s touhle budějovickou pověstí prokazatelně spojen není; nejstarším ověřeným místním pramenem zůstává Hübler 1877.
Kudy za pověstí
Krajinská třída čp. 17, České Budějovice. Dům stojí a nic na něm nenapovídá. Chodíte kolem něj pokaždé, když jdete Krajinskou.
Odkud to víme
- HÜBLER, Franz. Der Todtenbäck. Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 15, 1877, s. 165–166
- Jihočeská vědecká knihovna, Kohoutí kříž: komentovaný přepis a Ambrožova poznámka k domu čp. 17
- Aarne–Thompson–Uther, typ ATU 990
- BONDESON, Jan. Buried Alive: The Terrifying History of Our Most Primal Fear. New York: W. W. Norton, 2001
Verze bez příkras
Hlavní verze končí tím, jak dům přišel ke svému jménu. Tahle zůstane s dívkou ve chvíli, kdy hrobař uteče a ona se probudí pod víkem.
Dům U Mrtvého pekaře – Bez příkras