Pověst · České Budějovice
Vodník
K dětem, které si hrály u Doubravice u Českých Budějovic, přišel neznámý muž s vyřezávanou flétnou a začal hrát. Šly za ním jako očarované. Jeden chlapec zůstal stát a viděl, jak se u rybníka voda rozestoupila a zase zavřela. Je to stejná látka jako krysař z Hamelnu, jen s jiným koncem.
Ve vodách kolem Budějovic prý bydlí vodník. Drží se hlubokých míst v rybnících a tůních a lidé se takovým vodám raději vyhýbají. Říká se, že kdo se k takové vodě neopatrně přiblíží, nemusí se už vrátit.
To všechno se o něm vypráví. Na Budějovicku se k tomu vypráví ještě tohle.
Blízko Doubravice si jednou hrál hlouček dětí. Znenadání se k nim přidružil neznámý muž. Nic neřekl, jen vytáhl podivně vyřezávanou flétnu a začal jim tuze pěkně vyhrávat. Děti se rozveselily, začaly poskakovat a výskat radostí. Muž nepřestával hrát a přitom pomalu odcházel. Šly za ním jako očarované.
Pouze jeden z hochů zůstal stát.
Nikdo neví proč.
Díval se za průvodem a viděl, že směřuje k rybníku. Tam muž udeřil flétnou o vodní hladinu. Voda se rozestoupila. Děti ho následovaly dolů a hladina se za nimi znovu zavřela.
Hoch s křikem běžel domů a užaslým rodičům vypravoval, co spatřil. Všichni hned poznali, že neznámý flétnista byl vodník. Rodiče zmizelých dětí se usnesli, že ho vylákají z rybníka ven, protože na souši ztrácí svou sílu i moc.
Čekali dlouho, den za dnem, dokud se konečně nedočkali. Vodník opustil svou říši a oni ho polapili.
Pohrozili mu, že ho vhodí do ohně, jestli jim nevrátí jejich děti a jestli z kraje nezmizí navždy. Vodník všechno slíbil a rodiče ho propustili.
Ještě téhož dne se ztracené děti objevily ve svých domovech. Rodičům vyprávěly, že se u vodníka měly dobře, jen si prý hrály a spaly.
Za osm dní po té události se z rybníka vynořila kára. Táhli ji čtyři černí tvorové podobní kočkám a na vozíku bylo naloženo prapodivné harampádí. Na kozlíku seděl vodník, pokuřoval z krátké dýmčičky a práskal bičíkem. Spřežení se pohybovalo neobyčejnou rychlostí a brzy zcela zmizelo.
Od těch dob se v oněch místech vodník už nikdy neukázal.
Jak to bylo doopravdy
Pověst o vodníkovi flétnistovi z Doubravice u Českých Budějovic zapsal Josef Virgil Grohmann roku 1863; je to místní varianta stejného motivu jako krysař z Hamelnu.
Doubravice v té pověsti není náhodou. Josef Virgil Grohmann zařadil už roku 1863 do své sbírky Sagen-Buch von Böhmen und Mähren pověst nazvanou Wassermann als Flötenspieler, jejímž dějištěm je Doubravice u Budějovic. Není to tedy obecný vodnický příběh, který k Budějovicím někdo přilepil později. Vypráví se tu nejméně sto šedesát let.
I ten vůz je starý. Obraz vodníka odjíždějícího na káře tažené čtyřmi černými tvory podobnými kočkám patří k doložené starší podobě vyprávění.
A teď to nejzajímavější. Motiv flétnisty, který hudbou odvede děti z vesnice, není jihočeský. Je to stejná látka jako slavný krysař z Hamelnu. Rozdíl je v konci, a ten rozdíl stojí za povšimnutí: v Hamelnu děti zmizí a nevrátí se. Na Budějovicku se rodiče vzchopí, chlapíka chytnou na souši, kde ztrácí moc, a vyjednají si je zpátky.
Stejný strach, jiná odpověď. Tenhle kraj svoje děti neztratil.
Ještě jedna drobnost. Vodník z téhle pověsti nakonec nezmizí ani nezemře. Naloží harampádí na káru a odjede jako stěhující se nájemník. Na bytost, které se lidé báli, je to překvapivě obyčejný konec.
Kudy za pověstí
Doubravice u Českých Budějovic, dnes městská část na severovýchodním okraji města. Rybníky v okolí jsou pořád na svém místě.
Odkud to víme
- GROHMANN, Josef Virgil. Sagen-Buch von Böhmen und Mähren. Prag, 1863: pověst Wassermann als Flötenspieler, dějiště Doubravice u Budějovic
- VOLLGRUBER, Franz Engelbert. Historický přehled budějovických pověstí; přepis a komentář Jihočeské vědecké knihovny, Kohoutí kříž
- WEHRHAN, Karl. Die Sage. Leipzig, 1908: budějovický motiv vodníka, kterého lidé přiměli opustit kraj