Ort
Wasserturm
Der Wasserturm am Moldauufer in der Mánesova-Straße wirkt wie ein Burgrest, ist aber eine Wassermaschine. Ab 1724 trieb er Wasser in die Stadt für den Samsonbrunnen. Trinken konnte man davon nicht. Für Trinkwasser hatte die Stadt ab 1882 eine zweite, völlig getrennte Leitung, die in Straßenbrunnen endete. In die Wohnungen kam Wasser erst ab den 1950er Jahren, sodass selbst die Urgroßmütter der heutigen Budweiser noch draußen Trinkwasser holten.
Der Wasserturm ist ein vierundvierzig Meter hohes Wasserwerk am Ufer der Moldau, das wie ein Burgrest wirkt, aber eine Wassermaschine ist: Seit 1724 trieb er Wasser aus dem Fluss in die Stadt, unter anderem zum Samsonbrunnen. Trinken konnte man daraus aber nicht — und Trinkwasser holten sich die Budweiser noch siebzig Jahre lang auf der Straße.
Nach dreihundert Jahren arbeitet der Turm immer noch. Die Wassergesellschaft ČEVAK betreibt darin eine Wasserzähler-Prüfstelle, und ihre Sprecherin Lenka Zimmelová sagt mit einem Augenzwinkern, er sei „der am längsten arbeitende Senior in České Budějovice“. Auf einer Führung steigt man über mehr als hundert Stufen zu einem riesigen Tank von acht Metern Durchmesser, von dem das Wasser per Gefälle in die Stadt floss, und unterwegs sieht man unverputztes Barockmauerwerk, in dem sich Ziegel mit Stein abwechseln.
Das Gelände um den Turm ist frei zugänglich und kostenlos, mit Lehrpfad und zwei bunten Käfern des Bildhauers Michal Trpák. Hinein geht es nur mit Führer, in der Saison etwa von Mai bis September.
Warum man aus dem Budweiser Wasserwerk nicht trinken konnte
Der Wasserturm steht an der Moldau, weil die Stadt nach dem großen Brand von 1641 achtzig Jahre lang Mut und Geld für eine Wasserversorgung sammelte; diese Geschichte steht im Brandkapitel. 1724 war das Werk an der Luční-Mühle fertig. Hier bleiben die meisten stehen: Warum ein Wasserwerk bauen, aus dem man nicht trinken kann? Die Antwort lautet, dass Wasser damals in zwei Arten kam. Brauchwasser für Waschen, Spülen, Löschen und Brunnen musste nicht gesund, sondern nur reichlich sein. Genau dieses Wasser drückte der Turm aus dem Fluss in die Stadt. Trinkwasser kam aus Brunnen in Bürgerhäusern, von denen Budweis viele hatte, weil die Stadt auf hohem Grundwasser steht.
Im 19. Jahrhundert versagten beide Seiten dieser Gleichung zugleich. Brunnen verdarben, als die Stadt wuchs und in den Boden sickerte, was nicht hineingehörte. Und die Moldau führte mit, was man flussaufwärts einleitete. Es folgten Epidemien, der eigentliche Grund, warum der Turm heute so aussieht. 1881–1882 entstand südlich von Nedabyle ein Trinkwasser-Quellwerk mit Sammelstollen und Brunnen, und zugleich wurde der Turm umgebaut: Er verlor seine Barockgestalt, wuchs auf 44,3 Meter und wurde zur Aufbereitungsanlage für Brauchwasser.
Siebzig Jahre Wasserholen
Vom Areal des Wasserturms liefen zwei unabhängige Netze in die Stadt und durften sich nie treffen. Brauchwasser vom Fluss, Trinkwasser von der Quelle. Und weil Trinkwasser in Straßenbrunnen und Becken endete, bedeutete das eines: Wasser wurde nach Hause getragen. Auf dem Lehrpfad ist einer ganzen Station gewidmet, wie Krüge getragen wurden, damit unterwegs nichts verschüttete. Trinkwasser kam erst ab den 1950er Jahren allmählich in die Wohnungen. Siebzig Jahre lang hatte ein Budweiser also Wasser zur Hand, aber für das Wasser, das er trinken wollte, musste er auf die Straße.
Was den Wasserturm schließlich besiegte
Der Wasserturm steht auf einem einzigen Prinzip: Wasser, das in einen Tank oben gedrückt wird, fließt von selbst in die Stadt, erreicht aber nur Orte, die tiefer liegen. Solange Budweis niedrig lag, reichten vierundvierzig Meter für die ganze Stadt. Der Turm schaffte alles andere: Wasserräder für Poncelet- und dann Girard-Turbinen, einen Kohlekessel mit Dampfmaschine für Tage, an denen der Fluss nicht zog, Filter und Chlorung. Als nach 1930 das Moldauwasser unerträglich wurde, brachte die Stadt saubereres Malše-Wasser ins Werk. Als der Hochwasserschutz das Luční-Wehr entfernte und das Werk die Wasserkraft verlor, für die es einst dort stand, kaufte es Elektropumpen. Gegen das Wachstum der Stadt nach oben half nichts. Als höhere Häuser zunahmen, reichte die Schwerkraft nicht mehr. Die Talsperre Římov (1978) und das Wasserwerk Plav (1981) beendeten die Rolle des Turms endgültig. Der Turm wurde nicht von Verschleiß oder Konkurrenz besiegt, sondern von Häusern, die höher wuchsen als er selbst.
Vor Ort
Der Turm steht am rechten Ufer, allein in einer begrünten Anlage, sodass man ihn von unten bis oben ganz sehen kann. An der Wand zur Stadt hin ist ein großes Sgraffito des Budweiser Malers Richard Kristinus (1865–192…).
Zeitachse
- 1724 — dokončena barokní vodárna u Lučního mlýna, pohon vodním kolem na náhonu Lučního jezu.
- 1881–1882 — samostatný vodovod pitné vody z prameniště u Nedabyle (podle encyklopedie města jej navrhl Friedrich Passini); věž přestavěna novogoticky na 44,3 m.
- Uvnitř kovová nádrž na 250 m³ o průměru 8 m, osazená zhruba třicet metrů nad zemí (prameny uvádějí 32 i 34 metrů) a o sedm metrů níž záložní nádrž na 38 m³ pro dobu čištění hlavní.
- 1882 — Ponceletova kola a plunžrová čerpadla, k tomu uhelná kotelna s parním strojem na 15 000 litrů za hodinu. 1897 — Girardovy turbíny. Po 1921 filtr praný vzduchem a vodou, 1926 chlorace plynným chlorem.
- 1931 — jímání na Malši u Velkého jezu. Po 1934 — zrušen Luční jez, přechod na elektrická čerpadla se záložními motory na svítiplyn.
- 1938 — dokončen zemní vodojem u věže, 175 m³, válcová železobetonová nádrž o průměru 7,5 m zapuštěná 3,6 m pod terén. Na projektu spolupracoval ředitel městské vodárny Ing. Dr. Richard Klausner s pražským architektem Antonínem Parkmanem.
- 1978 Římov a 1981 Plav — konec věže v městském vodovodu.
- Září 2015 — areál otevřen veřejnosti.
Sto metrů odsud: tři místa z průvodce vedle sebe
(Na webu jako karta s odkazy na konci sekce.)
Vodárenská věž nestojí sama. Přes ulici od ní stojí továrna Koh-i-noor Hardtmuth a o kus dál na téže ulici Muzeum koněspřežky (příběh). Tři místa z tohohle průvodce, mezi kterými se přejde za dvě minuty.
A není to náhoda. Carl Hardtmuth sem výrobu přestěhoval roku 1848 mimo jiné kvůli dopravě — vltavské plavbě a koněspřežní dráze. Továrna vyrostla přímo u ní. Proto se ta ulice jmenuje po F. A. Gerstnerovi, inženýrovi, který dráhu postavil a kterého za to nakonec vyhodili.
Do továrny se nedostanete, ale budova z let 1847–1848 se dá obejít zvenčí a je to dochovaná průmyslová architektura 19. století. Uvnitř dodnes vzniká největší objem výroby celé značky — a žlutá tužka Koh-i-noor, nejznámější tužka světa, vznikla právě tady v roce 1889.
Jestli si ji chcete koupit, prodejna je jinde: v Široké ulici v centru. Jako suvenýr z Budějovic dává smysl víc než většina věcí, které se tu dají pořídit — zvlášť když víte, že o významu písmen na ní se dodnes vede spor.
→ Celý příběh tužky, včetně toho, kdo vlastně vynalezl moderní tuhu, je v samostatné položce Koh-i-noor Hardtmuth.
Zastavení po cestě: svícen před parkovacím domem
(Na webu jako krátké zastavení na trase z náměstí ke koněspřežce a k Vodárenské věži.)
Kdo jde z náměstí sem, mine cestou parkovací dům a před ním sochu — sedmiramenný svícen podaný jako otevřená lidská dlaň. Vytvořil ji roku 1992 Roman Brichcín. Většina lidí projde kolem a nezastaví se.
Na tom místě stála do roku 1942 budějovická synagoga. Byla novogotická, měla dvě věže a stála tam čtyřiapadesát let. Odstřelit ji nechal komisař města dosazený první den okupace; věže spadly až na druhý pokus. Materiál z ní pak radnice rozprodala na opravy domů.
V dubnu téhož roku odjel z Budějovic transport, ve kterém bylo mezi 878 a 910 lidmi. Vrátilo se jich dvacet osm.
Židovská obec se po válce ještě jednou obnovila, ale po roce 1968 už jí nezbylo dost členů. Bohoslužby ve městě skončily v roce 1970. Zůstal po ní hřbitov v Pekárenské ulici a v dlažbě před některými domy Kameny zmizelých — mosazné kostky se jmény těch, kdo v nich bydleli.
Quellen
- https://budejcka.drbna.cz/spolecnost/49093-vodarenska-vez-nabidne-komentovane-prohlidky-divadlo-i-umeni-pod-sirym-nebem.html — 105 schodů podle provozovatele ČEVAK (26. 6. 2026)
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/historie — nádrž 250 m³, průměr 8 m, záložní 38 m³
- https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy-region/zasobovala-mesto-i-samsonovu-kasnu-je-ji-300-let-dnes-pomaha-testovat-vodomery/ — zkušebna vodoměrů, citace L. Zimmelové, nádrž o průměru 8 m, barokní zdivo (20. 9. 2026)
- https://budejcka.drbna.cz/spolecnost/49093-vodarenska-vez-nabidne-komentovane-prohlidky-divadlo-i-umeni-pod-sirym-nebem.html — prohlídky 2026, brouci Michala Trpáka (26. 6. 2026)
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/historie — hlavní zdroj technického vývoje vodárny
- https://www.vodarenskavezcb.cz/cs/vodojem — zemní vodojem 1938, přivedení vody z Eliášovy štoly
- https://www.vodarenskavezcb.cz/ — aktuální program a podmínky prohlídek
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodovody-a-vodojemy — epidemie, nedabylské prameniště, oddělený vodovod pitné vody
- https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/vodarenska-vez
- https://www.budejce.cz/tipy-na-vylety/25-historie-vodarenstvi-v-ceskych-budejovicich — naučná stezka, jedenáct zastavení, socha Čevava
- https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/ve-vysce-32-metru-nad-zemi-skryva-obri-nadrz-20120925.html — měděná nádrž a výška osazení
- https://www.vodarenskavezcb.cz/file/edee/2026/03/brozura-finalni.pdf — program Mezinárodního dne památek 2026, odtud 106 schodů, délka prohlídky a barokní zdivo
- https://www.kudyznudy.cz/akce/vodarenska-vez-ceske-budejovice — pozor, rozpis prohlídek na téhle stránce je ze sezony 2016