Pověst · České Budějovice
Křivá přísaha u pranýře
Na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích stával dvě stě let pranýř a stavěli k němu lháře a křivopřísežníky. Podle pověsti tam jednoho rána přivlekl splašený kůň muže, který den předtím odpřisáhl před celou městskou radou lež. Zastavil se právě u toho kamene.
Roku 1521 zasáhl Budějovice mor. Mezi těmi, kterým vzal celou rodinu, byla i mladá Matylda. Zemřeli jí rodiče i oba bratři. Zůstala sama, bez jejich ochrany.
Jednoho dne klečela v kapli za farním chrámem svatého Mikuláše. Byla tam sama, když ji vyhledal Jodok. Už delší dobu se o ni ucházel. Matylda ho odmítala, ale on nepřestával naléhat. Přistoupil k ní a položil jí ruku na rameno.
„Teď mě už neodmítneš.“
Matylda se k němu obrátila. Řekla mu, že s ním nepůjde, a napomenula ho, aby neznesvěcoval posvátné místo. Jodok naléhal dál. Když však znovu odmítla, uchopil ji a táhl ke dveřím.
Ve dveřích mu zastoupil cestu mladý Křenovský z Křenova. Jodok Matyldu nepouštěl. Teprve když Křenovský vytasil meč, uvolnil sevření a obrátil se proti němu.
Vyzval ho, aby se s ním bil. Křenovský zůstal stát mezi ním a dívkou, ale výzvu odmítl. Kvůli Jodokovým urážkám se do souboje pouštět nechtěl.
„Nebudeš-li bojovat, odvedu si Matyldu,“ pohrozil Jodok.
Křenovský mu neustoupil. Tentokrát výzvu přijal. Meče se střetly. Souboj však netrval dlouho. Mezi oba muže vstoupil farář Jan Hayder. Poručil jim přestat a zůstal mezi nimi, dokud oba nesklonili zbraně.
Potom se obrátil k Jodokovi a vykázal ho. Připojil výstrahu: pokud se něco podobného zopakuje, předá ho městské radě. Jodok odešel a Matylda zůstala s farářem a Křenovským.
Hayder jí dal dopis. Pouze jí řekl, komu jej má doručit, a mladého Křenovského požádal, aby ji doprovodil. Ještě toho večera spolu odešli Pražskou branou.
Druhého dne ráno se na radnici sešla mimořádná rada. Purkmistr oznámil, že mladý Křenovský údajně unesl z kaple osiřelou dívku a ukrývá ji na otcově tvrzi. Radní žádali, aby před ně předstoupil svědek.
Jodok vešel do síně a dostal slovo. Začal tím, že slyšel Matyldino volání o pomoc. Přispěchal prý do kaple a našel tam Křenovského, který dívku vlekl ke dveřím. On sám mu zastoupil cestu a pokusil se ji zachránit.
Potom vylíčil příchod faráře. Hayder podle něj stranil mladému Křenovskému, protože se přátelil s jeho otcem. Proto Jodoka vyhnal a mladíkovi dovolil Matyldu odvést.
Jodok domluvil.
Než měl svou výpověď stvrdit přísahou, purkmistr ho znovu napomenul, aby mluvil pravdu. Varoval ho, že křivá přísaha může být strašně potrestána. Ještě mohl svá slova vzít zpět.
Jodok na nich trval. Neodvolal obvinění Křenovského ani to, co řekl o faráři. Před shromážděnými radními svou výpověď stvrdil přísahou.
Linhart Oehler se přesto ozval s námitkou. Křenovského znal jako čestného muže a připomněl, že Jodok se o Matyldu sám uchází. Biřic mohl potvrdit pouze to, že mladík s dívkou večer opustil město a dosud se nevrátil. Rada rozhodla vyslechnout také jeho.
Zpráva rozdělila město. Jedni věřili Jodokově přísaze, druzí se zastávali Křenovských. Když se farář Hayder vracel z jejich tvrze, nebyl vpuštěn branou do Budějovic. Přenocoval proto u Křenovských a napsal radě. Ukázalo se, že zákaz vydal městský písař bez jejího souhlasu. Purkmistr ho zbavil úřadu a vypověděl z města. Sesazený písař se přidal k Jodokovi.
Uplynulo několik dní. Jedné noci se Jodok v jednom z městských hostinců dozvěděl od biřice, že mladý Křenovský je zpět a ráno má předstoupit před radu. Prohlásil, že ho přivedou sami. Biřic varoval přítomné před násilím, Jodok však shromáždil skupinu mužů. Ráno vyjeli ke Křenovské tvrzi; byl mezi nimi i bývalý písař.
Vrata našli zavřená. Začali do nich bušit a požadovali vydání mladého Křenovského. Z vikýře se ozval jeho otec. Odmítl jim syna svěřit: bude se zodpovídat městské radě, nikoli ozbrojené skupině před tvrzí.
Jodok neustoupil. Pobídl ostatní k útoku, rozmáchl se a vší silou udeřil mečem do vrat.
Vrata vydržela, čepel se roztříštila. Kůň se pod Jodokem vzepjal. Jezdec se ho pokusil strhnout uzdou, ztratil však rovnováhu a sklouzl ze sedla. Jedna noha mu zůstala ve třmenu.
Splašené zvíře vyrazilo od tvrze směrem k Budějovicím a vláčelo ho za sebou. Jodok se nedokázal vyprostit. Nikomu se nepodařilo koně zastavit a pomoci mu. Zvíře vběhlo do města a hnalo se ulicemi až na náměstí.
Zarazilo se teprve u pranýře. Prudce se obrátilo a vymrštilo Jodoka proti kamennému výstupku. Náraz ho usmrtil.
Kolem mrtvého se shromáždili lidé. Zemřel na místě veřejného trestu a hanby, kde bývali vystavováni také lháři a křivopřísežníci. Přihlížející si připomínali jeho přísahu na radnici. Někdo v davu řekl: „Boží soud.“
Když přišel farář Hayder, čekali, že jim dá za pravdu. On si však klekl vedle Jodoka a pomodlil se za jeho duši. Nic dalšího neřekl.
Jodokova skupina se rozprchla. Bývalého písaře zatkli a znovu vyvedli za hradby.
Matylda se později vrátila do Budějovic a s mladým Křenovským se vzali. Farář Jan Hayder jim požehnal.
Co tehdy Matyldu a Křenovského odvedlo z města, komu byl dopis určen a proč o své cestě mlčeli, se podle pověsti nikdo nikdy nedozvěděl.
Jak to bylo doopravdy
Pranýř na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích je doložen od roku 1391; pověst o křivé přísaze se váže k moru roku 1521 a ke sporu faráře Jana Haydera s Janem Krenauerem z Křenova.
Mor roku 1521 je skutečný. Epidemie zasáhla město v letech 1520 a 1521 a vrcholila na jaře 1521. Kronikářské odhady mluvily až o třech tisících mrtvých, moderní odborný odhad je výrazně nižší, přibližně kolem pěti set.
Pranýř stál na náměstí a je doložen od roku 1391. Sloužil k veřejným zostuzujícím trestům za provinění proti mravům, cti a pořádku. Že by u něj byli trestáni zrovna křivopřísežníci jako zvláštní skupina, doloženo není; symbolika je vypravěčská.
Kaple za kostelem svatého Mikuláše existovala. Samostatná hřbitovní kaple svatého Jakuba je doložena už roku 1377 a stála i v první polovině šestnáctého století.
Farář Jan Hayder je skutečná osoba. Budějovickým farářem byl od roku 1514. Prvním budějovickým děkanem se mohl stát až po povýšení fary roku 1533, a to je důvod, proč mu v téhle kapitole neříkáme děkane. Skutečný je i Jan Krenauer z Křenova, nižší šlechtic spojený s Křenovským dvorem a s Poříčím. A skutečný je i radní Leonard Öller, doložený roku 1520.
A teď to nejpodivnější. Kronikářský záznam k roku 1523 nebo 1524 uvádí, že Jan Hayder nebyl vpuštěn do Českých Budějovic, musel zůstat na Krenauerově dvoře a následovala výprava proti Janu Krenauerovi, který však nebyl nalezen. Přesně ta epizoda, která v příběhu působí jako literární zápletka, je zapsaná v kronice. Spor s Krenauerem pokračoval i roku 1525, kdy byl z držby dvora vypuzen.
Matylda, Jodok, únos v kapli, souboj i smrt u pranýře k té kronikářské kostře nepatří. Pověst obalila skutečný spor příběhem, který mu dal smysl.
Hostinec U Černého vola v šestnáctém století ještě nemohl existovat. Dům v Kněžské ulici měl hostinskou tradici dávno, ale tento název byl úředně zaveden až roku 1816.
Kudy za pověstí
Náměstí Přemysla Otakara II., České Budějovice. Pranýř na něm stál dvě stě let, uprostřed. Katedrála svatého Mikuláše, u jejíž kaple pověst začíná, je odtud dvě minuty.
Odkud to víme
- Encyklopedie Českých Budějovic, hesla epidemie, církevní správa, kronikářství, kaple svatého Jakuba, pranýř
- Kronikářský výtah k roku 1523/1524 o nevpuštění Jana Haydera do města, v moderním zpracování Jihočeské univerzity
- Statutární město České Budějovice / Jan Schinko: historie hostince U Černého vola: název schválen roku 1816
Verze bez příkras
Hlavní verze je o soudu, o dívce a o dobrém jméně. Tahle je o posledních minutách jednoho muže a o tom, co při nich dělali sousedé.
Křivá přísaha u pranýře – Bez příkras